Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tak tady máme nějaké bangladéžo. A není to ani ukázka folklóru z brněnského Bronxu, ani vzorek nejnovější teplákové soupravy ušité dětmi. Tady jde o spojení německého a bangladéžského hudebního génia, který se protíná v tvorbě kapely Khnvm. Jde o projekt, který toho nabízí poměrně dost a mně se jednoduše trefil do noty.

Portals To Oblivion je album z továrny klasického death metalu, ze kterého jsou cítit tlející rakve na sto honů. Zvuk je tak akorát práchnivý, aby působil staře, ale zároveň poskytl rozumný poslechový standard dnešní doby. Obavy z nějaké hlukové stěny nebo splácaného marastu nejsou na místě, naopak, slyšet je vše podstatné a v zádumčivých melodiích je možné obdivovat podivnou, specifickou krásu. Infarkt si u toho člověk neužene, tempo je převážně střední, ale ochotně se zatoulá na obě strany pomyslné stupnice bez atakování horních červených čísel, takový dupák to není. To hlavní, co alespoň nejvíc působilo na mě, se ukrývá v pomalejších pasážích. Odtud vyvěrá můj pocit, že Khnvm mají velice blízko k doom metalu. V některých skladbách je tenhle vliv slyšet víc než jinde a někde se zcela vytrácí, ale je tam.

Otevírací předehra toho moc nenapoví. Instrumentální kousek složený z šamanských rytmů, píšťaly a akustické kytary může předznamenávat cokoliv. Ale titulní pecka už nahlodané rovnováze vrací jistotu a ukazuje, v čem se kapela shlédla. V pochmurném death metalu, ve kterém se do temných, hučivých ploch promítají častá sóla a kytarové výjezdy skrz několik stupnic nahoru. Tahle písnička reprezentuje tu rychlejší tvář kapely, která má řadu povědomých rysů. Jde o takový průměr, který neurazí. Víc mě dokázaly oslovit pomalejší skladby, ve kterých se kapela zaměřila na atmosféru. Pochvaluji si, že jim k tomu stačilo základní nástrojové obsazení a nenapresovali do všeho umělé klávesové zvuky. Funguje to a pochmurné, doomové paraple se na mnoha místech podařilo rozvinout do všech směrů.

Jednoduché kytarové motivy jsou základní stavební jednotkou a skladby se motají kolem jednoho nosného motivu. U mnoha z nich budete mít pocit, že jste je už slyšeli a asi to tak bude. Popravdě jsem nenašel žádný zcela originální prvek, který by plnil funkci jednoznačného podpisu. Ovšem to, jak je celé album poskládané a střídá nálady od oldschool deathmetalové souchotiny po doomový splín nebo death´n´rollový kvapík, je šikovné a osvěžující. Úvodní lehce exotické intro je jediným výletem mimo náš středoevropský prostor. Protože jinak to, že v kapele chrčí a valí na kytaru maník z Bangladéže vůbec nezachytíte. Jeho hrdlopis i prstoklad zcela nasál německý naturel a zapadl do správné rakve. Takové, která si potrpí na funkčnost a okrasná cinkrlátka přenechá jiným. Khnvm mají určitě ambice jít dál a výš. Už teď se mi líbí, ale kdyby se jim do tvorby vloudilo trochu progrese, mohlo by jít o nadmíru zajímavý zážitek.