Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Khold - Hundre Ar Gammal

KholdHundre Ar Gammal

Sorgh16.10.2009
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Viděly jste ten klip? Opuštěný stařec živořící v boudě kdesi na planinách. Na hrubě opracovaném stole leze mucha. Po chvíli je vyplašena, když dědek s hrnkem černýho kafe otvírá album starých gramofonových desek. Vzpomínky na mládí, tancovačky po boku jeho krásné Hilde…

Norové Khold vydali v loňském roce zatím poslední desku Hundre Ar Gammal a toto krátké video budiž výstavním štítem atmosféry celého alba. Nostalgie a hořký život proteklý mezi prsty jako korálky z náhrdelníčku mrtvé dcerky. …mám Tě ráda, tati…

 

Lidská témata, to je to oč tu běží. Nač taky pořád jen zírat na svícen v koutě pokoje a v tekoucím vosku hledat znamení vyvolenosti pekel. I  pentagram lze nakreslit fixkou místo uhlem a obrácený kříž lze poslepovat z plastových brček.

Co tím chci říct?

Khold se sympaticky neřadí mezi stádo, které se za každým rýmem klaní Luciferovi a blasfemicky hrozí. Takovýchto těles je už tak dost, proto troška člověčiny není na škodu. Náš svět je dost smutný sám o sobě.

 

V jednoduchosti je síla, řekli si tihle trolové kdysi při podpisu zakládací listiny a s úsměvem na pysku se ve své tvorbě oddávají střednětempým rytmům, kterým nad míru sluší bigbeatově naladění strunotyrani. Nám posluchačům pak nezbývá než se vtěrným melodiím poddat a podupávat rozpraskanýma patama do rytmu. Na třísky netřeba hledět, podlaha je nasátá mazutem a hezky klouže.

Můžeme to nazvat rock´n´rollem s příchutí tmy, nebo, chcete li, skočným blackmetalem zahraným hezky od podlahy zaplivané hospody. S tímto zaměřením se Khold úspěšně potýkají již řádku let. Nehledí vpravo vlevo, jen to s přivřenýma očima profíků mastí jak je napadne a zachmuřené srdce nejednoho „zlého“ posluchače krapet pookřeje.

.

Chlapi se nesnaží hledat Atlantidu nebo jakkoliv obohatit namlsanou scénu. Rozmazlenost fanoušků je občas třeba usměrnit a přistřihnout hřebínky. Na ošoupaném podnosu nám servírují podobně nemastnou krmi, jakou nám ve vedlejším lokálu nabídli Vreid nebo Darkthrone. Sympaticky si na nic nehrají a už první pohled do jídelního lístku nám dá na srozuměnou, že gurmáni se nepomějou.

Ale právě tohle je občas třeba. Zepár základních rifů, zabrousit na podladěnou basu a co chvíli čvachtnout do škopků.

Přiznávám bez uzardění, že mi cesta k této produkci chvíli trvala, ale nyní se můžu spolehnout, že po náročném dni si u této chásky odpočnu a dobiju energii. Známé klišé – vždyť je to všechno jenom rock´n´roll – zde platí stoprocentně.

Tedy nečekejme nic světoborného ani hodného nějakých ovací. Průměrná muzika, na kterou je třeba mít chuť. Potom je vše v pořádku.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky