Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Khold - Hundre Ar Gammal

KholdHundre Ar Gammal

Sorgh16.10.2009
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Viděly jste ten klip? Opuštěný stařec živořící v boudě kdesi na planinách. Na hrubě opracovaném stole leze mucha. Po chvíli je vyplašena, když dědek s hrnkem černýho kafe otvírá album starých gramofonových desek. Vzpomínky na mládí, tancovačky po boku jeho krásné Hilde…

Norové Khold vydali v loňském roce zatím poslední desku Hundre Ar Gammal a toto krátké video budiž výstavním štítem atmosféry celého alba. Nostalgie a hořký život proteklý mezi prsty jako korálky z náhrdelníčku mrtvé dcerky. …mám Tě ráda, tati…

 

Lidská témata, to je to oč tu běží. Nač taky pořád jen zírat na svícen v koutě pokoje a v tekoucím vosku hledat znamení vyvolenosti pekel. I  pentagram lze nakreslit fixkou místo uhlem a obrácený kříž lze poslepovat z plastových brček.

Co tím chci říct?

Khold se sympaticky neřadí mezi stádo, které se za každým rýmem klaní Luciferovi a blasfemicky hrozí. Takovýchto těles je už tak dost, proto troška člověčiny není na škodu. Náš svět je dost smutný sám o sobě.

 

V jednoduchosti je síla, řekli si tihle trolové kdysi při podpisu zakládací listiny a s úsměvem na pysku se ve své tvorbě oddávají střednětempým rytmům, kterým nad míru sluší bigbeatově naladění strunotyrani. Nám posluchačům pak nezbývá než se vtěrným melodiím poddat a podupávat rozpraskanýma patama do rytmu. Na třísky netřeba hledět, podlaha je nasátá mazutem a hezky klouže.

Můžeme to nazvat rock´n´rollem s příchutí tmy, nebo, chcete li, skočným blackmetalem zahraným hezky od podlahy zaplivané hospody. S tímto zaměřením se Khold úspěšně potýkají již řádku let. Nehledí vpravo vlevo, jen to s přivřenýma očima profíků mastí jak je napadne a zachmuřené srdce nejednoho „zlého“ posluchače krapet pookřeje.

.

Chlapi se nesnaží hledat Atlantidu nebo jakkoliv obohatit namlsanou scénu. Rozmazlenost fanoušků je občas třeba usměrnit a přistřihnout hřebínky. Na ošoupaném podnosu nám servírují podobně nemastnou krmi, jakou nám ve vedlejším lokálu nabídli Vreid nebo Darkthrone. Sympaticky si na nic nehrají a už první pohled do jídelního lístku nám dá na srozuměnou, že gurmáni se nepomějou.

Ale právě tohle je občas třeba. Zepár základních rifů, zabrousit na podladěnou basu a co chvíli čvachtnout do škopků.

Přiznávám bez uzardění, že mi cesta k této produkci chvíli trvala, ale nyní se můžu spolehnout, že po náročném dni si u této chásky odpočnu a dobiju energii. Známé klišé – vždyť je to všechno jenom rock´n´roll – zde platí stoprocentně.

Tedy nečekejme nic světoborného ani hodného nějakých ovací. Průměrná muzika, na kterou je třeba mít chuť. Potom je vše v pořádku.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky