|
|
||||||||||

Přemýšlím, jak by druhotina anglického dua asi zněla, kdyby byla oděna do stejného zvukového hávu jako debut Stratospherics (2009), který má podle mě o poznání razantnější zvuk. Zjemněním výrazu Tom Brooke sice napomohl vzdušnosti relaxačních ploch, ale tvrdší pasáže tím trochu trpí a dohánět plnost zvuku větší hlasitostí není to pravé ořechové. Každopádně na poli inovace a evoluce odvádějí energičtí rockeři z Leedsu zdařilou setbu a předchozí povzdechnutí je prostě jen... povzdechnutí.
Začněme obalem, který je logickým začátkem každé desky, u které máme to štěstí, že se nám doma zhmotní. Můj oblíbený singlefoldový formát mě překvapil vnitřním obalem s antistatickou vložkou a zklamal malou tvůrčí invencí, která zavání sériovou fabrikací. Kouzlo Photoshopu promlouvá stejnou vizáží jako Stratospherics a Iecava (2011), tedy abstraktní míchanicí různých prvků s rozdílným čelním motivem a barevným spektrem. Docela dobré, trošičku kýčovité a rozhodně v souhře s hudbou, která zadrhává také jen v maličkostech.
Občas se při poslechu nemohu ubránit myšlence na přítomnost ne snad přímo vaty, ale jakési kolísavé kvality v chytlavosti riffů, která zpomaluje gradaci skladby. Jinak v hráčských dovednostech není problém, skladby jsou zahrány s jistotou a kdo někdy viděl Toma Brookea s kytarou v ruce, dovede si představit tu animálnost, kterou nemálo živí i Steve Myles za bicími. Ten ve čtyrce Pirsing dosáhl až na blastbeaty a celkově svou velmi živou a intuitivní hrou posunuje značku Khuda o kus dál než jeho předchůdce Robin Timmis. Kytara je bohatá na nápady a iluze dvou kytaristů vychází díky dobře promyšlenému loopingu vcelku přesvědčivě.
Neustále dotírající očekávání nebylo v jinak po hříchu svůdné šestici skladeb plně uspokojeno, takže na bezvýhradní nadšení to není. Ve snaze soudit objektivně vidím (čti slyším) dobré instrumentální výkony, co vykazují známky rozumných kompozičních úvah. Kontinuita skladbám rozhodně neschází a byť bych pořádnou basovou linku ocenil, nedá se říct, že by minimalistická sestava měla problém zásobovat posluchače baráží výborných nápadů. Jako nejvíce imponující bych jmenoval dvojku Black Waters a poslední kus Antaeus. Nakonec nezbývá než konstatovat, že Khuda je mi patrně bližší, než bych si sám chtěl přiznat.

Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Prügelprinz Records
Vydáno:Listopad 2010
Žánr:math-rock
Tom Brooke - kytara
Steve Myles - bicí
1. Lâleh
2. Black Waters
3. Tallinn
4. Pirsig
5. Mescalito
6. Antaeus

Scáth Na Deithe
The Dirge of Endless Mourning

Me And That Man
Songs Of Love And Death

Horna
Hengen Tulet

Heiden
Andzjel

Krallice
Porous Resonance Abyss

Lowen
Do Not Go to War with the Demons of Mazandaran

Venom
Fallen Angels

Mörghuul
Domination Of The Beast

Mirka Novak
Malbum

Einherjer
Av oss, for oss

November Might Be Fine
South
Právě vychází zajímavý úkaz v podobě audioknihy Heimatcore, čtěte tiskovku níže:
26.5.2026České rockové ceny Břitva, zaměřené převážně na tvrdší formy rocku, metalu, punku či hardcoru, oznamují nominace za rok 2025, které určilo 39 hlasujíc...
26.5.2026Změna v soupisce kapel se dotýká odpadnuvších Vortex Of End a Outlaw. Náhradou za ně jsou Cromlech a Srd. Více v tiskovce:
25.5.2026Venku je nová kniha s hudební tematikou, a to titul Bejt hardcore není sranda od Michala "Mičla" Dajče. Na 280 stranách Michal mapuje svých 25 let na ...
25.5.2026Bansko-bystrická post-blacková kapela Solipsism právě vydala své nové album nazvané Pedagogy for the Existentially Exhausted, které je kromě digitální...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.