Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
KODDN - Lámání zdí (EP)

KODDNLámání zdí (EP)

Jirka D.5.7.2025
Zdroj: FLAC (16 bit, 48 kHz)
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Krátká deska jako ideální možnost na seznámení se s kapelou a orwellovským světem v jejím podání.

KODDN je kapela, o které toho v detailu moc nevím. Snad jen to, že jsou tři, že jsou z Brna, že ten jejich název znamená asi něco jako Kluci od dolního nádraží (asi…) a že poměrně pravidelně napíšou docela sympatický mail, když vydají novou muziku, když k ní natočí klip nebo když se uděje něco nového. V záplavě dalších podobných zpráv se ne vždy dařilo poslechnout pozorněji to, co vyšlo, což tentokrát dopadlo hlavně asi proto, že EP v rozsahu pěti skladeb včetně dvouminutového intra je vlastně naprosto ideální pozvánka k poznání toho, co kapela hraje. Čímž hned tako v úvodu otvírám karty a říkám jasně, že poslechem nahrávky nic neztratíte a velmi pravděpodobně víc získáte, pokud máte rádi ostřejší kytarovou muziku. Minimálně z toho pohledu, že si doplníte přehled o jednu docela zajímavou domácí rockovou kapelu.

 

KODDN band

 

Pro mě prvním impulzem začít se deskou zabývat víc byla její tematika, kterou lze do jisté míry odvodit už z názvu některých skladeb (Ministerstvo pravdy, Zlo,…) a která je snadno vstřebatelná především díky českým textům. Nejsem přesvědčen, že kluci jsou vyloženě talentovaní textaři, místy to drhne a čeština se vzpírá jejich snaze vecpat ji do harmonického celku, ale oceňuji snahu a odvahu se do toho pustit. Témata jsou orwellovská, ryze současná a jsem vlastně rád za každou kapelu, která je ochotna zpracovat aktuální společenskou mizérii - ze všeho nejvíc mizérii těch, kteří se považují za elity. KODDN z tohoto pohledu představují jistou formu protestu – proti establishmentu, proti manipulacím, proti totalitním praktikám, které se překvapivě vrací do hry – a vlastně tak naplňují jednu z podstatných vlastností rockového žánru.

 

Zdi nestojí navěky, ale bludiště se pořád zvětšuje.

Co se zboří, to znovu vyroste, jen pod jiným jménem, v jiné formě, jiném čase. Každá zlámaná zeď odhalí další. Někdy se posuneš blíž k východu, jindy jen najdeš ještě hlubší chodby. Otázka není kudy jít, ale proč. A jestli ještě chceme ven.

 

Hudební formou je ostrá kytarová muzika s nasekanými rytmy, v níž najdete prvky hardcoru, metalcoru a třeba i matematiky, když ji budete hledat.  Vzhledem k tříčlenné sestavě je produkce taková lehce vyhublá, tvořená kytarou, baskytarou a bicími, kterým někde víc a někde míň sekunduje elektronika, na druhou stranu k jejich spíš syrovému projevu to docela sedí a přeprodukovanost by zcela jistě ubrala na uvěřitelnosti. Ruku v ruce s tím jde i rytmická a skladatelská složitost, která je za mě docela fajn, ale ne vždy se daří spojit vše do jednoho přirozeného celku. Zvraty mezi rychlejšími a melodičtějšími pasážemi občas připomínají matku točenou přes závit (hlavně Tep doby), drhnou a chybí jim kompoziční lehkost. Z mého osobního pohledu to má souvislost i s vokální linkou, která chodí od hardcorového řevu (můj favorit) přes čistý zpěv až jakousi formu rapu / recitace, což ne vždy funguje úplně dobře. Kapela jakoby si nejvíc byla jistá v přímočarých, vyloženě nasraných pasážích, ale jak začne sklouzávat do intelektuálního rozjímání, zavání naivitou a lehkou triviálností. Ostatně něco podobného je znát i v textech, které jak jsem psal výše, mají vzhledem k tematice můj respekt, ale jistá forma odstupu, náznaku a ponechání prostoru pro posluchače by jim prospěla.

 

Nahrávka má v souladu se svým naturelem docela ostrý zvuk, který čím jsem starší, tím méně vyhledávám, ale asi dokážu pochopit, že ho někdo tak chtěl. Vzhledem k její délce (18 minut) je to porce, kterou lze vstřebat bez vnitřního krvácení, což ostatně platí i o muzice. Nad jisté stereotypy a skladatelská škobrtnutí se lze v pohodě povznést a naopak lze ocenit tematickou podstatu a místy velmi silnou, dystopickou atmosféru alba (Ministerstvo pravdy). Poslechem tedy určitě nic neztratíte, právě naopak.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Sarapis / 21.2.18 8:27

Machine Head nesleduji a už je to dlouho, co jsem naposledy slyšel Burn My Eyes, ale na tom nezáleží. Chci se vyjádřit ke stopáži. Copak by Nuclear Blast mohl mít tak krásné 2LP edice a úžasné limitky a prodávat je za 25, potažmo 66,66 eur, kdyby mělo album třeba jen 40 minut? Dřív kapely osekávaly nahraný materiál, aby se to vešlo na vinyl, dneska se to natahuje na dva, i když na to kapely ty nápady ani nemají. Machine Head stejně jako jiní musí generovat minuty, aby se uživili a nemuseli někam do fabriky, takže jim nezbývá než ředit. Lidi to spolknou, ve vlaku přes Spotify stejně žádné umění nepotřebujou a sběratelé jsou rádi za každý gram asfaltu navíc:)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky