Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Koldbrann - Ingen sk​å​nsel

KoldbrannIngen sk​å​nsel

Garmfrost2.9.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Ingen Skånsel je přímočarým dílem plným energie.

Koldbrann nepatří mezi nejakčnější party. Jejich status stojí a padá s věhlasem a silou nahrávek, ne jejich počtem. Vždyť od Vertigo uteklo jedenáct let. Doposud se neoposlouchalo. Když se ovšem na jednotlivé počiny podíváme i s odstupem času, je evidentní, že méně je někdy více a že ani prvotina Nekrotisk Inkvisition nezestárla ani o chlup. Koldbrann jsou skvělými produkty norského black metalu se vší jeho parádou. Členové kapely patří mezi dobře známá jména tamního podsvětí. Stylově kapela prodělala zajímavý vývojový proces. Od klasického jedovatého blacku se posunula směrem k black’n’rollovým liskancům. Aktuální novinka Ingen Skånsel tyto prvky příjemně propojuje, čehož výsledkem je výživný mix nasypané černoty přísně vedené v devadesátkovém módu, špinavého punku a moderního narockovatělého black’n’rollu. Že to zní divoce? Také je…

 

Vertigo bylo více než poctou Satyricon, Darkthrone a jejich následovníkům. Pod houpavými vlivy jsme slyšeli lidové nápěvy, broušení kosy a byli udiveni, jak na sobě Koldbrann dokázali zapracovat. Nyní po letech zaznamenáváme, že se Koldbrann vymanili z cesty čisté produkce předchůdce, obal i logo jsou opět více hašišácké a styl sakra špinavější a vzteklejší. Desku otevírající titulní skladba ukazuje, že tentokrát se bude více pogovat a hrozit. Bicí rytmus v klidu přeskakuje mezi polka tupa tupa a blast beaty, tremola, udivující nebohého příznivce předchozí desky, odmaskovala kytarové umění na kost. Pár akordů a tolik zábavy.

 

koldbrann

 

Důležitou součástí hudebního spektra Koldbrann je řádně nabroušená baskytara, která skladbami prostupuje, tvrdí je a dodává jim další rozměr. Basa je to jednoduchá, žádný art proto nečekejme. Spíše ten punk. Novinka je přímočará, že to více nejde. Ale to nevadí. Energii by mohla rozdávat. Může se zdát, že se s úvodním songem Koldbrann unaví, ale s dalším příspěvkem začíná být jisté, že tentokrát se běsní a nenávidí. Příznivcům progresivnější stránky Koldbrann se asi bude stýskat, ostatní si mohou libovat při požitku kvalitního a nestárnoucího pravověrného zla.

 

 

Většinou nebývám takovým zjednodušováním příliš nadšený. Koldbrann mi ovšem příjemně kápli do noty. Jejich jednoduchost, či přímočarost je vedena zkušenýma rukama a promyšlena zručnou myslí. Všechna jedovatost a vzteklost funguje, není upocená a nevěrohodná. Koldbrann se našli, vývoj nechávají znít spíše ve skladatelské rovině. Nevzhlíží k virtuózní metě, nechce se jim měnit scénu a netouží, aby se o nich psalo v učebnicích. Hrají čertovský bordel a jde jim to pěkně od ruky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky