Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kraake - Sonog

KraakeSonog

Bhut26.2.2024
Zdroj: CD #HSP016 //promo od vydavatele
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Správným způsobem monotónní black metal prostoupený nihilismem a fascinací přírodního majestátu.

Tuzemské blackmetalové těleso Kraake se po delším čase opět hlásí ke slovu skrze řadové album. Debutová velká deska Fram vyšla v roce 2016 a následující počin pojmenovaný jako Sonog oficiálně vyšel v roce 2023. Nyní je na nás, jak se k němu postavíme.

 

Kraake opustila zpěvačka Valfarin, jejíž hlas byl výrazným prvkem a signifikantním nositelem značky kapely. Časy se prostě mění. Nové album tak nazpíval především hlavní tahoun kapely – kytarista Alastor, avšak úvodní skladbu odzpíval Fjord, kterého můžete znát z projektů jako Forest, Ruune nebo Svartskogen. Další personální odlišností je baskytarový post, který je nyní v rukou jistého Nargora, jenž se zároveň postaral i o vizuální podobu alba, respektive o malby a kresby v bookletu. Čímž se dostávám k obalu…

 

…ten mi přišel z kraje trochu pohádkový a takový příliš lidový. Jenže pak jsem začal studovat, co že to ono slůvko Sonog vlastně znamená, pročetl si texty a najednou to celé do sebe zapadlo. Jako ostatně u celé řady jiných nahrávek. Záměrně nebudu odhalovat téma alba, abych třeba nebyl označen za mystifikanta, jenž vlastně koncept nepochopil a podsouvá mylné úsudky. Zaměřím se proto jen na hudbu, kterou očekává většina čtenářů a dychtivých posluchačů. Ostatně vlastnictví hmotného hudebního nosiče nejde ruku v ruce s každým fanouškem konkrétní kapely.

 

Sonog je album protkané těžkým black metalem. Je to black metal v tom nejsyrovějším podobenství a nabízí vše, co takový český black metal může nabídnout. To možná zní fádně, ale já to myslím jako určující element a muzikantsky/zvukově/hudebně konkretizující prvek. Když si obecně představíme fenomén českého black metalu v jeho skutečně té nejširší možné podobě, jistě dostaneme určitou představu. České texty, specifický způsob nakládání s harmoniemi a riffy, syrovou a hrubou náladu, minimum klávesových doplňků, nechytlavé melodie, nihilismus, špína. A pak taky nepopsatelné fluidum, které mají alba, která odněkud pochází a my je dle onoho neměřitelna dokážeme zasunout na slepou mapu světa. To vše tady je a je až s podivem, jak učebnicově je disciplína splněna. Zkusme však být trochu konkrétnější.

 

Kraake mají v aktuálním rozpoložení nejblíže vyznění takových Gorgoroth. Je to invazivní black, ale nerozjíždí se do militantních Mardukovských vizí. Má specifickou náladu, kterou už kapela představila v několika skladbách na albu minulém. Jednoduše se našla v jakési jednoduchosti a přímočarosti, což nemyslím jako poukázání na nějaké pohodlí, ale na nejsilnější stránku osobitého skladatelství. Vlastně svou monotónností a délkou skladeb rozehrávají (možná nechtěný) rituál, který v kombinaci s typicky blackmetalovou kytarovou harmonizací, jakousi zastřenou nasranosti a pocitem nadřazenosti odesílá momentální stav do zvláštních samot. Slůvka jako nadřazenost a samota osvětlím. Nadřazenost zde prosím nečtěte jako nějakou rasovou poučku, jde o čistý nihilismem prostoupený egoismus a pochopení, že člověk nepotřebuje ke své vlastní spokojenosti příliš mnoho jiných a je mu proto dobře, když je ode všech pryč. Nadřazenost je tak myšlena jako povýšenost nad fádností všedních dní a blackmetalové výpady ji dávají agresivní rozměry, což v souvislosti obou je odkaz na pradávný smysl vzniku tohoto hudebního směru. Samota je pak logickým vyústěním tohoto a v souladu s konceptem i ideou kapely je samota nejlepší v přírodě. Panenské, nedotčené, nehlučné, tiché, nemilosrdné a nestranné. Však proto je deska prokládána autentickými nahrávkami venkovního prostředí, které kapela pořídila v lesích Jizerských hor a rovněž i Norska.

 

Přistoupíte-li na pravidla této hry, dostanete ostrý, hutný black metal, který dokáže na tváři vykreslit správnou grimasu pro naštvání. Naštvání nad sebou samým, nad společností, nad způsobem života a rozproudí krev k tomu, aby tělo začalo dělat činy. Likvidovat hmotné a zbytečné statky a odejít do lesů, daleko od nákazy. Jenže pak vás naštve i neměnnost barvy skladeb a v součtu s délkou alba je pak trochu výzva to celé dát na jeden plně soustředěný poslech. Není to samo sebou, je to těžké, ale já to vnímám jako správný krok. Nic není zadarmo. Ani black metal.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mystic / 27.4.17 12:57

Skvělá deska, jen je zbytečně dlouhá. Některé pasáže a skladby bych osekal, ale jinak fajn věc.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky