Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Krief De Soli - Procul Este, Profani...

Krief De SoliProcul Este, Profani...

Bhut2.2.2010
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: PC, Accord 2.1 SW 1800 EU, 2x13W + 1x30W
VERDIKT: Debutová práce nového funeral doom metalového spolku. Nic naplat, tuctová vycpávka, která se v davu podobných ztrácí.

Zbrusu nová kanadská kapela KRIEF DE SOLI dala o sobě vědět první deskou. Na svém debutu „Procul Este, Profani…“ ukázala směr, kterým se hodlá ubírat. Abych byl přesnější, jedná se o one-man projekt. Z tohoto faktu tedy vyplývá, že veškeré nástroje a vokální plochy na počinu nahrála jedna osoba. Její tvář dosud nebylo možné spatřit a biografii této osoby též neznáme. Můžeme se spokojit jen se jménem, či snad pseudonymem Egregoir de Sang. Tento človíček svůj projekt pokřtil jako Krief de Soli, což je použito z anglického znění The Grief Of Solitude (smutek samoty). Jak už ze samotného názvu vyplývá, bude se jednat o něco pomalého – smutného. Mnozí jistě již tuší, že na paškálu se nyní objevil doom metal. Ano, je to tak, ovšem ne tak docela. Nálada, kterou vytváří toto hudební těleso, se lépe odráží ve škatulce s nápisem funeral doom metal. Taktéž mohu dodat jistou příkrasu ambientu. Pro debut byla zvolena trojice ochutnávek. Tři písně, které svou délkou nejdou pod patnáct minut! Posluchač se ocitne v osidlech deprese, chmuru, žalu, bolesti a majestátného smutku. Umělec tvořící tuto hudbu zvolil vskutku pohřební tempo, jak už to u kapel hrajících tento styl bývá. Nebál se trochu zaexperimentovat s ambientními vstupy a příkrasami. Deska tedy vyznívá dosti temně a tajemně. Jenže podobných uskupení a nahrávek najdeme nepřeberné množství. Posluchač se tedy nesetká s ničím neobvyklým, či novým. Proto se musí spokojit s průměrným funerálem. Jistou jiskrou zůstávají klávesové plochy a jejich rozličné použití, ale i to nepříliš vyniká. Typickým rysem tohoto hudebního resortu je délka skladeb, proto se nelze příliš divit zvolené stopáže. Ovšem po jisté době nastává nuda a uspávání. Samozřejmě, že se může jednat o záměr, ale v podobných písních posluchač vyhledává spíše pestrost a proměnlivost. Nehodlám tedy příliš horlivě a detailně studovat tento počin, vždyť je to teprve debut. Uvidíme, čím se autor vytáhne na příští desce.

 

Prvotní skladbu rozeznívají klávesy a symfonie v doprovodu bití zvonu. Záhy se přidá hororový šepot. Chvíli před druhou minutou se přidají bicí. Ty nastolí ono pochmurné pohřební tempo a mrazivou náladu společně s growlingovým zpěvem. Ve třetí minutě a přibližně pětadvacáté vteřině se přidá el. kytara. Nastává poměrně apokalypticky znějící pasáž, do které občas vstoupí rychlejší hra na bicí nástroje. Druhá věc se nebojí být ještě pomalejší a utahanější než její předskokan. Začíná hrou na piano, později se přidají metalové nástroje – bicí a kytara a taktéž i zpěv. V deváté minutě svého trvání promění svůj dosavadní styl, který ovšem nenechá dlouho působit a tak se vrátí do svých předurčených kolejí. Závěrečný song je ryze instrumentální. Zdá se býti daleko pestřejší než ostatní dvě skladby. Začíná hrou na akustickou kytaru, ke které se připojí varhaní tóny. Zanedlouho svůj hlas rozezní i bicí a el. kytara. Skladba utvoří přijatelnější atmosféru. V šesté minutě a zhruba čtyřicáté vteřině se rozezní pouhé piano. Později se do písně zapojí i klávesy. Těsně před samým koncem své struny uvede v činnost i harfa, která je tak velmi působivým zpestřením.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky