Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Krisiun - Scourge Of The Enthroned

KrisiunScourge Of The Enthroned

Sorgh5.10.2018
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Krisiun se drží svého kopyta a pro letošní konec léta vykovali nový monolit, pravověrný kus šedivé oceli.

Od poslední, velmi dobré desky Forged In Fury, kterou jsem chválil zde, uběhly tři krátké roky, během kterých stihlo dozrát nové dílo. Jeho role nemá konkrétní cíl, všem by mělo stačit to, že kapela pokračuje v nastoupeném směru a brutálně hobluje vzduch okolo sebe. Snaží se neuhnout, neměknout a dle mého názoru se jim to daří. Snad je to i díky tomu, že sestava stále nedoznala změn, za což kloubouk dolů. 

 

Album Scourge Of The Enthroned se chlubí hezkou obálkou z dílny berlínského majstra Elirana Kantora a je už jakýmsi zvykem, že co deska, to jiný kumštýř. Naopak co se týče nahrávání jsou Krisiun konzervativní a věrní německému studiu Stage One. Alex, Max a Moyses jsou v plné síle, nasupení a plni zlomyslného potěšení. Kovařina v jejich rukou skýtá různé radosti, ale asi to první, co mi při poslechu vytane na jazyku, je dynamická jízda po všech čertech. V osmi skladbách jsme svědky rychlého střídání rifů. Bicí linky jsou v permanentním zápřahu, ve kterém musí co chvíli měnit rytmus, namlátit přechody a neztratit nit s minulostí ani následnými plány. 

 

Na oddych není v podstatě čas, k tomu, abyste si uvařili kafe musíte vypnout celý aparát. Pak lze mít jistotu, že vám nic neuteče. Kolem to tluče a neustále řeže, kvílející, utýrané kytary sjíždí svahy bolestných agónií a moje srdce plesá, pleasure. Kdo se rozhodne ve skladbách hledat melodie, ten je také najde, ovšem v množství příměřeném jejich stylu. Sóla jsou strohá, naoko bez pravidel a předlohy. Do systému patří jasné, přímočaré motivy, skladby mají slyšitelný tvar, na hony vzdálený hlučnému chaosu, který vyznávají mnozí jiní.

 

Na Krisiun mám rád jejich tah na branku, který není v rozporu s hezky čitelnou hudbou. Pozorný badatel narazí na thrashová ohlédnutí, která odklání čistě deathmetalovou jízdu do širšího koryta. Je to takový morový pláč vracející nás o dvacet let zpět do minulosti. Atmosféra náhle zřídne, nabrousí se a začne čpět nezdravě zeleným čmoudem, který kdysi vládnul metalovému kolbišti. S přibývajícím časem a agresí ruku v ruce bohužel přichází i stereotyp, kterému se těžko vyhýbá. Prošlápnuté kroky nezapřou svá opakování, scéna je obklopena stejnými kulisamy a těžko hledané změny vedou jen k lehkým rozdílům mezi skladbami. Nebýt zmiňované živelnosti, která umožňuje celou desku prožít se zápalem, asi by se leckdo začal ošívat když ne nudou, tak minimálně sníženým zájmem.  

 

I tak mi podle dosavadních zkušeností vychází, že ostřílení veteráni ze sebe vydali maximum, aniž by poklesli na úroveň melodicky povolených svěračů. Tahle příjemná práce z jižní polokoule mě utvrzuje v tom, že Krisiun tvoří čelo tamního metalového proudu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky