Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kwade Droes - Met onoprechte deelneming

Kwade DroesMet onoprechte deelneming

Victimer18.11.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Když nás na svou víru obrátí rezavějící aura chrámu a jeho chátra, která nemá pod kontrolou sebe, natož celý obřad.

Nizozemský black metal Kwade Droes vytahuje podzemní špony, vztekle se plouží, někdy až chcípe zaživa, aby pak skrz disonanční vrstvy zasedl na palebná místa a kálel při tom na naše sebevědomí. Tahle v anonymním gardu fungující cháska přivedla na svět už své třetí album Met onoprechte deelneming. Je plné zvrácené agonie, je roztěkané, pořádně rouhavé a ruchově experimentální. Nesou se jím různé druhy vokálů, od panických výlevů ryzího zoufalství, přes havraní skřehot a vzletné chorály, až po rozhlasové deklamace a ozvěny. Sound je těžký, stejně jako je těžká deka, kterou nás může Met onoprechte deelneming přikrýt. Honosný odpad, hudba pro použité kondomy poblíž právě prováděného obřadu. Kwade Droes jsou hnusáci, kteří na to jdou po svém a přes všechny zmíněné překážky nerušeného poslechu se poslouchají poměrně snadno. Vedle posledních zbytků naděje totiž nechají rozehrát slušnou porci nadhledu, černého humoru a sebereflexe.

 


Není to neprostupná clona a zároveň to není místo, kde je možné oddechovat.  Je to pustina servírovaná jako paleta černobílých vizí, které se nafukují až k prasknutí. Jako uher na zadku matky představené. Hudebně jde o experiment na blackmetalovém základu na samé hraně odvozu na záchytnou stanici. Není to žádný recyklát zadušených černokněžníků, jakých je všude kolem spousta a ve vší vážnosti zní jeden jako druhý. Tady se do důležitých disharmonií vypustí prd a zvuk ampliónu, jen pro představu. Kwade Droes tu svou urputnost umí rozsekat na kousky, na oko odbočit z děje a pak se vrátit tam, kde tleje Kristovo tělo a kde není dost důstojnosti pro poslední rozloučení. Ztráta života? Všichni tam musíme. Respekt k hodnotám? Hnědku na to.


Když tohle není hudební forma znesvěcení, tak co potom? Prostředí kostela je slyšet prakticky celé album, jeho zvony jsou nám v různých podobách a při různých příležitostech stále nablízku. Samozřejmě jako zdobení velmi pokleslé tvorby. Kapela neustále mění tempo, jednou nohou stojí po kolena v efektech a druhou nerozhodně podupavá, aby se hned potom splašila a po minutě zjistila, že na to nemá výdrž. Rychle nebo pomalu, je to zkrátka o proměnách a možnostech. V celkovém příjmu stejně vítězí zatuhlá valivost se spoustou rušivých elementů. A podzemní hysterie.

 


Nejvíc poťouchlý je závěr alba v podobě Duivelsindrijving (Ďáblův průnik), kde si zakokrhá kohout, svůj prostor dostanou sbory a klavírní vyhrávka mi strašně připomíná tu, kterou nasadil strýček Al do skladby The Fall z alba Filth Pig. Všechno hotová virtuozita, akorát u Ministry jako součást tučně sklovité hmoty a u Kwade Droes v prostředí rezavých náhrobků a zechcané zdi kostela, kam nás tahle nestydatě experimentální věc přivedla. A kam nás přivádí vlastně všechny skladby. Pořád se motáme na dohled klášterní budovy a jako pravá funebrácká chátra voláme obskurní výrazy tímto směrem. Je to zvrácené a nemocné, má to tak být.


Met onoprechte deelneming je netradiční pozdvižení. Partner na chvíle, kdy je dobré popustit uzdu fantazie nastavené do módu rouhač a nepraktický samotář. Vysmát se vážnosti situace a nedbat dobrých mravů. Chvalte pána, jeho trenky a satanovu starou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

S. / 23.11.21 7:46

Aj si čítate po sebe tie recenzie? Lebo mám pocit, že človek čo to píše má nejakú grafomanskú mániu a márnu snahu stoj, čo stoj vyznieť pseudoumelecky a pritom to nedáva ani zmysel.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bhut / 25.11.21 7:50odpovědět

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Sarapis / 24.11.21 20:30odpovědět

Tohle mě baví mnohem víc než obyčejné popisné články. Úplně vidím autorův maniakální škleb a z koutku vazký proužek slin, když tohle poslouchal a pak o tom psal. Jestli něco zní jako "uher na zadku matky představené", tak to chci slyšet taky! Victimere, buď svůj!

corrvuss / 24.11.21 7:42odpovědět

ja by som sa Victimera zastal nakolko takéto "surealistické" recenzie sa dosť hodia k obskurným black metalom, chápem, že niekomu tento štýl nesedí a je z toho jeleň, ale recenzia môže byť poňatá ako umelecká esej a nebolo by na mieste prispôsobovat sa minoritného poslucháčovi/čitateľovi. Ja myslím, že na trhu je dosť hudobných medií, ktorých recenzie sú vecné a konkrétne. Myslím, že vyčítat recenzentovi jeho štýl písania je niečo podobné ako vyčítať nejakému avatgardnemu umelcovi, že jeho tvorba je o ničom pretože sa mne nepáči. Recenzia rozhodne nemusí byť len akýsi opis produktu. Ale, samozrejme môže a nevidím v tom žiadny problém. Ži a nechaj žiť or die! aby to neznelo tak hipisácky: ))

Jirka D. / 24.11.21 7:48odpovědět

Přesně. Mě naopak tenhle styl baví a líbí se mi, že od čtenáře vyžaduje zapojit i představivost, která u čtení čistě popisných recenzí spí někde vzadu. A že to někomu nesedí? Může být...

S. / 23.11.21 7:46odpovědět

Aj si čítate po sebe tie recenzie? Lebo mám pocit, že človek čo to píše má nejakú grafomanskú mániu a márnu snahu stoj, čo stoj vyznieť pseudoumelecky a pritom to nedáva ani zmysel.

Victimer / 23.11.21 10:09odpovědět

Píšu jak píšu furt už léta a měnit se to nebude. Čtu jak čtu a taky beze změn, milé Esko. Mám víš kde, jak to někomu vyzní....

Mythago / 23.11.21 11:21odpovědět

To je ale trochu škoda, ne? Přeci jen recenze píšeš primárně pro lidi - abys jim pomohl rozhodnout se, co poslouchat, nebo když si jen chtějí přečíst, co si o jejich oblíbené/nenáviděné desce myslí někdo jiný. Jenže ve většině tvých recenzí jsou ty myšlenky a názory ukryty pod takovým množstvím balastu a pseudoumělecké obraznosti, že se na to člověk po prvním odstavci radši vykašle (v tomhle případě už možná po verdiktu - jakou představu o albu si z té věty má čtenář odnést?). Přístup "Mám víš kde, jak to někomu vyzní...." je v případě něčeho, co děláš hlavně pro lidi, dost mimo. Autor by se měl snažit neustále vyvíjet a zlepšovat a k tomu je nezbytné naslouchat kritice. Jinak uvízneš ve vlastním světě úplně mimo realitu, jen s malým čtenářským kultem, připravujíce ovšem sebe i web o většinu lidí, kteří by ty recenze (kdyby byly seriózně napsané) mohli číst. Jeden tip do příště - zkus vynechat pár těch nesmyslných "poetických" obrazů, které nikomu nic neříkají a absolutně nesouvisejí s hudbou, a místo toho porovnat album s některou z předchozích desek kapely nebo přirovnat k nějakým jiným skupinám ze scény. Recenze na poslední Panychidu na Fobia Zine je docela dobrý příklad toho, co mám na mysli.

Victimer / 23.11.21 15:27odpovědět

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky