Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
La Mer - Tetrahedra

La MerTetrahedra

Victimer25.12.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Neposedný podzemní crossover pokukující ven z díry.

Sledovat Jeremiho uměleckou samotu, to je rychlý sled pěti alb vydaných během tří let a odpovědi na téma netěsnosti jednoho žánru. Tím žánrem je black metal. A jeho postupné otevírání různým alternativám. Kdepak, La Mer nikdy nepatřil mezi ty nejostřejší tužky v černém ortodoxním penále. Už začátek v podobě debutu Silence, i když jde zjevně o ryze podzemní dílo, dává tušit, že třísky dlouho lítat nebudou. Je to dejme tomu docela ostrý materiál, ovšem další alba už tupí čím dál větší snaha vymanit se z okovů jednoho žánru nadobro. A tím nejodvařenějším, a vlastně úplně mimo nějaké blackové hodnoty, dílem, je novinka Tetrahedra. Aneb když autor sahá do různých koutků, vyjídá, bere si co hrdlo ráčí. Být otrokem jednoho stylu zjevně není posláním La Mer.

 


Je pravda, že tento projekt jsem zachytil až teď v době vydání novinky. Pěkně na bandcampu labelu Godz ov War Productions, a protože jsem do té doby nebyl políben, musel jsem se poctivě vracet. Jednotlivá alba ukazují, jak se Jeremiho rukopis a z černých útrob podzemí vyvěrající umělecká svoboda proměňovaly. Jak pojímaly čím dál více prvků a jak byly, a asi celkem po právu, brány jako variabilní atmosférický black. Nebo post-black, zkrátka svoboda a vůle dělat si co chci. Něco zní zajímavě, něco méně, obecně se dá říct, že La Mer spěl do bodu odhodit všechny zábrany. A tím bodem je právě vydané páté album Tetrahedra.

 

Podzemní crossover, vypůjčený Manson, možná trochu Reznor (tady je řeč o čistém vokálu), rozdivočená černota, ze které nezbylo vůbec nic - to je tohle album. Mile zábavný paskvil, který tluče future metal, gotiku, atmosférický skoro black a hardcore, a vlastně cokoliv dalšího. Energie, ano. Originalita vůbec. Tady se bavíme o posbíraných drobcích různých stylů a interpretů, které dohromady tvoří jedno album. Slepenec, crossover. Něco upomene starší tvorbu, celkově jsme však zcela jinde. Otázka je kde. Všude a nikde.


Tetrahedra, to je hodně vokálů, hodně změn, ale málo charismatu, natož originality. Jeremi toho má hodně na srdci. Už první album ukázalo, že je sdílný. Hudba novinky nezbedně poskakuje, různě se proměňuje. A provokuje. Minimálně tím, že má mnoho chytlavých momentů, a pak takových, které vám neustále někoho připomínají. Různé riffy, vyhrávky, vokály... Maličkosti. Sám jsem si pro sebe objevil místa, které mi připomenou např. Mansona, Heiden, Malignant Eternal..., jen prosím ani k jednomu aktuální polohu La Mer nepřirovnávejme. Je to takový kočkopes, který pobaví, přidá na náladě, ale všechno jako by to bylo takové jen na oko. Zrádné.

 


Ani nevím, komu desku doporučit. Asi těm, kteří nic moc neřeší a jsou rádi za věc, co má spád. Což Tetrahedra má. Má i koule, akorát spíš cizí. Na vyřádění, nějakou bečku, třeba tu naši redakční v jisté fázi víkendu, asi dobré. Jsou tam pasáže, které pobaví, celkově to Jeremi nahustil v jeden celek způsobem, který si zaslouží uznání. Ale víte jak, to charisma... to tam není. Trošku jsem si vzpomněl na Aborym, když začali hrát alternativní elektro rock pro dívky masy. La Mer taky najednou hledí vstříc širšímu publiku. Tak hodně štěstí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky