Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Laceration - Demise

LacerationDemise

Sorgh27.7.2021
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Je tu jeden silný začátek. Americká banda Laceration rozepsala svůj příběh a první kapitolu nazvala trošku nezvykle Demise. Pokud bych tímto stylem jednou dokázal šéfovi mrsknou rukavici do ksichtu, tak bych odešel s úsměvem. Naštěstí si to můj šéf nezaslouží a já zatím odcházet nehodlám, přesto mi tenhle styl demise připadá vzrušující.

Kapel s názvem Laceration je hned několik, my se ale bavíme o té z Kalifornie, která nemá štěstí na bubenického mistra. Od svého založení roku 2006 se jich vystřídalo pět, a tomu se nedá říct jinak než smůla. Rošády samozřejmě proběhly i na dalších postech, ale stolička za hrncema jasně vede. V kapele to asi nebylo personálně snadné, o čemž taky něco napovídá to, že debut vychází až letos. Ale je to tu a jdeme se na to podívat.


Demise je přímočará deska, která se nemaže a rázně střílí góly. Agresivní zvuk vyvěrá z trashmetalových katakomb, ve kterých se převalují roztrhaná torza. Laceration jsou mile starosvětští, nalévají si panděra z historických studní, kde se mísí mrtvá voda death metalu s vyhozeným harampádím. Celkový dojem nás svádí mezi individua oblékající džísky plné barevných nášivek a mající dlouhé řepy. Tedy mezi typické metloše, co se na plešaté kolegy stále dívají trošku nedůvěřivě. Tepovka je vysoká a neochota zpomalit očividná. Zatímco nám neurvalé tempo masíruje zlenivělé zvukovody, ti dříve narození se vracejí o hezkých pár let zpátky, kdy revolta ještě znamenala nemalou dávku odvahy. Album svým věkem klame a naprosto ignoruje současné trendy.  Ozvěnou se vrací kvílení lenivých sól, která se linou z kytar mezi špinavými rify. Drnčivý zvuk zaobaluje celé album do starého županu, jemuž z děravých kapes vypadávají rozcumlané bonbóny pochybného stáří. Naštěstí víme, že vše je nové a jen si to na starobu hraje. Ale je to uvěřitelné.

 

 

Demise je o nekomplikovaném masakru a jako takové se nevnucuje přehnanými detaily. Je těžké vybrat silnější moment, protože album je vyrovnaná sbírka skladeb, které jakoby se od sebe chtěly lišit co nejméně. Je lepší o něm moc nepřemýšlet a brát ho jako demoliční celek, který během čtyřiceti minut provede komplexní výplach dutin. Motivy jsou si navlas podobné, melodie se liší jen v prohozeném pořadí tónů a v rytmu není rozdíl žádný. Ani zpěvák se nepokouší o experimenty a zůstává zachroptěn stejnou dávkou hlenů. Nabízí se nám tak jedna z mnoha možností jak si užít slušný nářez za málo snahy a člověk se nemusí bát dlouhodobých následků.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.21 19:16

Jasně, takže většina zahraničních redakcí považuje novou desku Ministry za velmi dobrou, ale vy to v ECHOES víte prostě líp:). Možná si to ještě párkrát pusťte, to hodnocení výše je fakt silně neobjektivní! Chápu, že někoho může srát třeba určitá přemíra samplů, ale Moral hygiene je kvalitou podobné předchozí Amerikkkant a na tuhle desku jste napsali recenzi, se kterou se dá v řadě věcí souhlasit… Mizerná deska Moral hygiene prostě není! Broken systém, Alert level, Believe me, Good trouble, Disinformation, We shall resist jsou velmi dobrý songy, TV5 je perfekt vypalovačka, Search and destroy slušnej cover, Sabotage is sex se zalíbí po opakovaných posleších a Death toll je spíše takovej hiphopovej fórek. Nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69, Filth pig a Dark spoon. A hned potom Amerikkkant a Moral hygiene:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky