Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tato nahrávka vyšla 1. ledna 2023, takže je to vlastně už rok stará záležitost. Většina světa ještě vyspávala kocovinu a Laibach potichoučku šoupli ven desku, kterou jsem si jen nakousnul a zase ji nechal zmizet. Sketches Of The Red Districts jsou zase jiní Laibach, ale vlastně přesně takoví, jaké si je pamatuji z koncertu v brněnské Flédě v roce 2019. Když přešli do druhé poloviny setu a hrábli hluboko na archívů, a staré skladby přehráli vyzrálejším a čerstvějším způsobem. Novou interpretací starých industrializovaných kusů. Bylo to působivé. Dnes je to stejné v tom, že tu máme Laibach na začátku roku 2023, kdy se snaží znovu zachytit rok 1980. Rok, kdy v komunistické Jugoslávii vše začalo. Berme tedy tohle album jako možnost vydat se za doprovodu dnešních možností do doby strohé, šedé totality.

Přesněji do průmyslového města Trbovlje. Zpochybnit estetické, zvukové a ideologické kořeny kapely. Další koncept Laibach je to hudební stránce tuhý, mnohdy minimalistický industrial, který funguje v rovině experimentální rozpínavosti. Strohý základ na sebe nabaluje různé další zvukové scény. Nechává každou skladbu žít svým experimentem. Zvukovou avantgardou, která se umí odvázat. V jisté pasáži Nekaj važnih in načelnih misli o bodoči usmeritvi máte chvíli pocit, že vám Laibach zlikvidují přehrávač. Sketches Of The Red Districts je kompozičně směrováno do dobové temnoty, která je z dnešního pohledu víc fascinující jak děsivá. Dnešní Laibach sledují své první kroky a mají výhrady. Noří se do tehdejšího urputného zvuku a vytahují z něj současné možnosti, jak skladby profilovat.

Album je temné, disciplinovaně varovné. Úsečné i vznětlivé. Kreativní minimalismus. Drží se svého výrazového obrazu, který pak důkladně otevírá a rozprostírá. Všechny kompoziční kreace jsou podřízeny tmavým odstínům. Černé, šedé a červené. Výlet časem do Trbovlje není jednoduchý, ale pokud máte poslední tvorbu kapely načtenou, najdete Laibach tvárné i v rámci chtěné sterility. Jejich původní průmyslová lopota prorůstá dekádami až do roku 2023, kdy ji vzali za svou lidé, kteří reprezentují další generaci. A tohle všechno se na Sketches Of The Red Districts protíná a poslechy v sobě mají i tento aspekt. Nijak direktivně, ale intuitivně. Vazby z pozice starých gentlemanů a nový vhled mladších. K deklamujícímu Frasovi přidejme ženský vokál (léta osvědčená věc), jen ho nechme tentokrát na hostující Kaju Blazinšek.

Sketches Of The Red Districts je zvukovým reportem dvou období, ne zastydlým retro ohlédnutím. Laibach jsou dál mimořádně umělecky tvární a jejich stylové rozpětí potvrzuje i tohle album. Ukazující na jejich vůli experimentovat v domácím prostředí. Na dotek masívních industriálních budov, celé části profilu města. V těsném sepjetí s prostředím, které kapelu formovalo a které nyní vyhlíží vyspraveněji, oduševněleji. Je to pořád to stejné místo, ale přesto působí jinak. Procházet si starý areál s novými Laibach znamená být připravený na výzvy. A ty se, byť na tak malém území, projevují. Takže ano, máme tu Laibach v prostředí, kde jsou opravdu jako doma. Průmysloví, kreativní, temní a soustředění. Žádná neoklasická výpravnost, jen tuhá upřímnost. Po roce od vydání ideální čas na zmínku o této lehce zapomenuté desce. Není pro každého. Naklonění experimentální elektronice si ovšem mohou přijít na své. Sketches Of The Red Districts je velmi solidní počin a umně zpracované téma.