Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Les Chants de Nihil - Le tyran et l

Les Chants de NihilLe tyran et l'esthète

Garmfrost11.5.2021
Zdroj: CD, 6-panelový digipak / promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Album se otevře, rozvíří bouři, nechá posluchače odpočinout a pak ho žene do finále. Album je progresivní, že by jim mohla nejedna ikona ranku závidět. Je ale také dostatečně surové, aby zaujalo i milovníky pravé černoty.

Jsem rád, že nám francouzský label Les Acteurs l'Ombre Productions zasílá své realizace k recenzím, byť je příliš často nechválíme. Jelikož jsem jedinec nepropadající předsudkům a dávám všemu šanci, pokaždé sáhnu po jejich nahrávkách - proč to neříct - třeba kvůli krásným digipakům, které jsou doslova pastvou pro oči. Tentokrát byla jejich zásilka velice příjemná a je co chválit. Všechny recenzované desky mě příjemně překvapily. Každá jinak, ale poměrně hodně. Jak už jsem si zvykl, snažím se nestydět, protože nemůžu mít ponětí po všem, nemám tušení ani o Les Chants de Nihil. Nicméně se chci na ně zaměřit. Aktuální, už pátá deska Le tyran et l'esthète je deskou skvostnou po všech stranách a z letmého poslechu předchozích nahrávek je znát, že Les Chants de Nihil své posluchače nešokují překvapivými posuny, ale naopak jim předložili desku příjemnou s přirozeným vývojem.

 

leschants

 

Kapela založena členy francouzského undergroundu, z kapel širšímu posluchačstvu neznámých jmen, nabízí ve svém teritoriu muziku nečekaně chytlavou, produkčně líbivou a přes tyto artefakty divokou, zuřivou i atmosférickou. Le tyran et l'esthète v sobě mimo jiné ukrývá i symfonické prvky, těmi však nepřebíjí monumentální blackové rubanice. Jistou surovost mají v sobě od začátku. Co jsem slyšel, první desky byly řádně běsnící, postupně svůj styl vylepšovali, aniž by onu vzteklost zahnali do kouta.

 

Takřka neutuchající řinčící tempo prohání riffy a zlé vřeštění mezi tunami melodií. Nad vším se klenou klávesy a mohutné sbory. Korunu všemu dají s neskutečným peklem L'adoration de la Terre, ve kterém použili dvě témata z baletu Svěcení jara od Igora Stravinského. No uf! Tato skladba je absolutně šílená. Masakr! Nic jiného mě nenapadá. Při jejím poslechu si se slzou v oku zavzpomínám na dávná arcidíla od Anorexia Nervosa. Vzhledem tomu, že čas nezastavíš, mladíci staré ikony válcují o sto šest.

 

Novou posilou Les Chants de Nihil je basující ÖberKommander. Když jsem se na tento nástroj zaměřil a porovnal ho z předchůdcem, spadla mi brada. Novic je ďábel, nebo nevím. Dokonale kapelu nakopl a pomohl jí otevřít se novým vesmírům. Le tyran et l'esthète je albem koncepčním, epickým, plným výbuchů i přestávek. Začíná předehrou, otevře se, rozvíří bouři, nechá posluchače odpočinout a už ho žene do finále. Sabordage du songeur – Final obsahuje všechny atributy nahrávky. Tedy pozvolný úvod, frenetický střed a za hlasitých sborů do konečné katarze hnaný závěr.

 

Album je progresivní, že by jim mohla nejedna ikona ranku závidět. Je ale také dostatečně surové, aby zaujalo i milovníky pravé černoty. Mohutné sbory a orchestrace osloví ty, co rádi Anorexiu Nervosu a podobné spolky (na Emperor se tentokrát nedívám a nepomrkuju). Jednu chvíli jsem myslel, že slyším Batushku, ale ti jsou definitivně v háji. Jak pravá, tak falešná. A neřeším, kdo je kdo. Čert ty blázny vem!

 

 

Po zvukové stránce je album skvělé. Veškeré stopy jsou dostatečně průzračné, aby šly nejen slyšet, ale líbí se mi vzácná vyváženost mezi špinavostí a jedovatostí na jedné straně a dynamikou a čitelností na straně druhé. Kapela vedle sebe nasázela punkovou rubanici, disharmonické prvky, zběsilost, řevy, skřeky a vřískání versus krásné melodie, precizně vystavené kompozice, parádní čisté zpěvy, sbory a neustále vzrůstající dojem z neskutečného zážitku. I po delším čase stráveným ve společnosti Les Chants de Nihil a Le tyran et l'esthète a po přečtení svých slov neslevím z nadšení. Opravdu mi spadla brada, zůstala dole i po x posleších.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky