Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Leviathan - Scar Sighted

LeviathanScar Sighted

Victimer2.9.2015
Zdroj: flac / mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX-H330 / phone
VERDIKT: Ventil zhýralství, magie a krajních mezí podzemní temnoty je uvolněn, princ Leviathan ovládá svůj chaos a stolí v něm těžko stravitelný řád. Ve jménu prokazatelněji čistěji položených základů i ponurých deklamací.

Ah, on velký a zkažený kralevic temnot se vrací! Ve víru všeho vodstva tajemných slují, závrtů a propadání se do bezedných hlubin. Když o tom tak přemítám, Leviathan by vlastně dost dobře mohl být jedním z průvodců po jeskynním systému Moravského krasu. Pán chladné temnoty, Punkevní Velmistr. Příště musím být ostražitější a zkusím ho lépe vystopovat. Jak je již pár let známo, konkrétně tento Leviathan je schován za civilní podobou jistého Jefa Stuarta Whiteheada (Wrest), kterému táhne na pade a pořád má problémy se světlem a pochopením všech dobrých lidí, a proto se stále obrací zpět do tmy, disharmonie a zvrácené produkce podzemního šílenství. Zastavme se tedy u jednoho ze skalních převisů v podmáčeném Oregonu a hledejme vstup do nitra Země.

 

Wrest si dal opět na čas, což v tomto případě není úplně na škodu, neboť poslední nestrávené zbytky "True Traitor, True Whore" ještě kopírují vzor na seprané košili a není to vážně hezký pohled. Dnes by mělo být vše stravitelnější, přehlednější a mohutnější, protože pod produkcí desky je podepsán Billy Anderson (ve studiu makal např. se Swans, Brutal Truth nebo Neurosis), což ale ve výsledku není zrovna přesvědčivá pravda. Jistě, změna je znát a zmíněná mohutnost také, ale Wrestova tvorba zkrátka nedovoluje podlehnout ideální temné hudbě. Ta jeho musí bolet, musí být těžká, hnisavá a nepříjemná na jakýkoli opakovaný poslech. Myslet si na evidentně mírnější otok hlavy je tak poněkud bláhové.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/wrest.png

 

Poslech novinky je věčným soubojem honosně vystavěných pasáží s vyšinutou disharmonií, kde zdravý rozum odplul hluboko do podzemí a hledat jej je marná snaha. Pocit, že je "Scar Sighted" skutečným posunem a zmírněním špinavé urputnosti přesto v člověku zůstává a neustále ho v sobě omílá. Silné povahy namítnou, že tomuto albu něco chcíplého na kraji podzemní řeky chybí, ale to stejně tak chybí albům předchozím ve vztahu k novince. Co zůstává, je podstata Leviathan, a to je to opravdu důležité.

 

Směs blackmetalové agrese s pár zjizvenými experimenty a množstvím protichůdných myšlenek, to je recept na ideální rande s Leviathan. A to znovu není (a ani nemůže být) dostaveníčkem na pár milých večerů, protože tahle hudba je o hodně speciálním rozpoložení a dobře plánovaných návratech. A nakonec i tohle album řekne, že Wrest je pravý podzemní tvor, který ví jak provést spletí chodeb a nedostupných komínů. Žádný povrchní průvodce, jehož pár vět vypuštěných do luftu zapomenete ještě dřív, než je dořekne. Wrest, to je kvalitně zanícený dacan a mrzká existence, která to umí dát pocítit. Ať už bude váš pocit z jeho novinky jakýkoliv (a věřím, že v mnoha ohledech výraznější jak v minulosti), je třeba si pořád dávat pozor kam šlapete, cesta je zlá a Země se třese.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky