Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vlastně už rok stará nahrávka upoutá velmi pěkně zvládnutým minipackem. Dominantní zelená barva působí hřejivě, stejně jako dostačující informace uvnitř. Osmero italských muzikantů se drží neofolkové polohy, které nechybí melancholická nálada, ani skromně poutavé melodie s citlivě vytaženými nástroji, kterých je albu dost a dost. Bavit se o tradiční neofolkové záležitosti by ovšem nebylo úplně na jedničku. Vlivy, ze kterých LIA FAIL spřádají své hudební nápady, vycházejí jak z rockové hudby obecně, tak z irského folku (odtud pochází i samotný název kapely), nebo třeba darkwave 80. let.

Komorně působící materiál neztrácí svou komornost množstvím využitých nástrojů a zůstává tak daleko od okázalosti a při zemi. Poměrně dost dominantní roli hraje v každé ze skladeb baskytara, která mručí nad převážně akustickou kostrou písní. Ostatní nástroje působí vyváženým dojmem, stejně tak hluboký mužský vokál, střídající se s vokálem ženským. S celého alba "Cynical Stones" mám především dojem zdravé, nekomplikované muzikálnosti, což je myslím nedůležitější. Vše se odehrává v poklidném tempu a přitom je člověk neustále zaujatý. Nic jej nevyrušuje, nic nedráždí.

Tak, jak tohle album klidně dýchá, mohlo by se zdát, že svou tichost může měnit v nevýraznost.

Neplatí to však. Ve jménu zřejmé zkušenosti jak své nápady podat a uniknout tak opakování sebe sama. Ano, tohle album není výrazné, není ani výkladní skříní svého vlastního stylu, ale je to album zvládnuté. Rázem se ocitám na nádvoří sředověkého zámečku s výhledem do okolních zahrad a naslouchám hudbě, která vyloženě středověce nepůsobí, ale umí atmosféru oněch časů navodit. Prvky neoklasické hudby pak dodají na bohatším aranžmá, zvláštní dramatičnosti není třeba. Pokud je vhodné na chvíli potemnit, je to zejména díky vrnící base a občasné bigbítové poloze.

Jsem mile překvapen jak jednoduše to jde. Nic se zbytečně neprotahuje, netahá za uši a já pak nemusím tahat z kapsy ovladač na vypnutí přehrávače. LIA FAIL nejsou těmi, kteří by měli vyčnívat a dělat dojem neobvyklého ansámblu. Jejich doménou je čistá radost ze hry, schopnost hladit své nástroje a mluvit s větrem o tvářích pradávných kamenů.