Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Limbes - Ecluse

LimbesEcluse

Victimer24.2.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps) / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Limbes jako dobrá žánrovka depresivního a atmosférického black metalu. To se taky počítá.

Dnes se podíváme na zoubek debutovému albu blackmetalového projektu Limbes. Ten nás provede čtyřmi výpravnými kompozicemi ve velmi rychlém tempu, v depresivním a atmosférickém módu. Hudbou jako zuřivý pacient pavilonem pobíhá vokální hysterik, neustále do depresí se propadající jedinec. Doufá v lepší zítřky tím, jak důležitá se existence Limbes pro jeho vlastní dobro zdá a jak pevné má základy. Album Ecluse nabídne atmosféru typickou pro podobné spolky a navíc přidává kus bizarního prostředí. Je to předpeklí dle Limbes.


Limbes je sice zcela nové jméno na poli blackmetalových one man projektů, ale tvorbou zcela jasně navazuje na projekt předchozí, na Blurr Thrower. Země působnosti Francie, styl kombinace depresivní a atmosférické černoty, vizualizace nevinná - tohle všechno neplatí jedno album, ale vlastně tři. Proč se hlavní protagonista rozhodl pro změnu jména kapely, to můžeme jen hádat. Za mě nebyla vůbec nutná. Muzika Limbes plynně navazuje na dva počiny Blurr Thrower.


Ona nevinnost je ale jen zdání, realita je mnohem bizarnější a bolestnější. Tvorba Limbes má být vyústěním autorova spojení filosofického, politického a náboženského rázu. Je to něco na způsob modlitby přecitlivělého jedince. Album má být cestou k jeho klidu, protože se zdá být velmi rozrušený. Hudební poloha tomu napovídá, šílený vokál to potvrzuje.

 


Sebetrýznivý obal připomíná druhou fošnu Badluck našich M.A.C. of Mad, která vyšla v roce 2006. Rvát si špendlíky pod nehty je pro mě osobně velmi bolestný pohled, i když ten směřující na ženské ruce je naopak ve znamení jemnosti a čistoty. I obaly předchozího projektu Blurr Thrower jsou nevinné až jemné. Pohladí a snaží se napovědět, že to bude sice smutné, ale také krásné. Přesně takové bývá shoegaze nebo blackgaze tančení na pocitech. Tady je ale realita jiná. Pod obalem naleznete hlavně vztek spojený s podivínským prostředím, které sice konejší plochá atmosféričnost, ale ta je neustále v kvapíkovém tempu ubíjena násilnickou povahou.


Debut Limbes je pocitově a atmosféricky docela silná a podmanivá záležitost se zajímavými momenty. Její celková a chtěná nálada je jako by ukrytá v mlze, v šeru nebo ve sníženém vnímání. Hudba je mázlá, nezaostřená, její hrubost je drolena na částečky, které když se spojí, tvoří jeden souvislý depresivní snímek. Pokud bychom definovali album jako hrubé, museli bychom si vystačit s rychlostí, agresivitou a vztekem. Ten tam je, ale ve skutečnosti je to spíš obrana jako útok. Zmatení z něčeho, co je silnější než tvůrce.


Nahrávka se drží linie stylu, který zvládá zahrát věrohodně a místy i zajímavě. Ecluse je dobrá žánrovka. Nic ohromujícího, ale chvilkové návaly euforie se taky počítají. Vítězí ovšem mlžný, blátivý povrch, po kterém to možná dobře klouže, ale jak se v tom člověk moc plácá, vracet se mu příliš nechce. Ecluse má ze všech tří autorských alb nejpříjemnější zvuk. Je tichý, stažený a celé album se po této stránce poslouchá docela příjemně. Celkově je však třeba se připravit na jednotvárnou, plochou záležitost, ve které je třeba vyzobávat fragmenty. Chytat se berliček a hledat krásu, zmar a další esence.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 3.3.23 12:08

Hodnotím tu desku jako zástupce žánru, se kterým jinak nemám problém, nehodnotím ji v rámci vývoje kapely. To dělají všichni ostatní, takže to není úplně třeba. Já vím, že to není u takhle zavedených značek typický úhel pohledu, ale když jsem nad tím přemýšlel, tak mi nepřišel jako nerelevantní. Tohle je jejich první album, které jsem slyšel celé, nešel jsem do něj se záští, ta se ve mně vybudovala až během jeho poslechu. Bellamyho vokál jsem věděl, že mi bude asi vadit, ale nečekal jsem jak moc. Mohlo to překvapit na obě strany. Na kritiku některých postupů samozřejmě není pozdě nikdy. Píseň Liberation má primárně ten problém, že se sice tváří členitě a rozvinutě, ale ve skutečnosti se dá odhadnout její vývoj několik vteřin dopředu, protože je to fakt jenom pastiš a ten song prostě nefunguje sám o sobě. Chtěl bych nabídnout smířlivější odpověď, ale prostě to nejde. Samozřejmě si nemyslím, že komu se to líbí, by se měl zabít nebo tak něco. Leda trochu ublížit možná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky