Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Linkin Park - A Thousand Suns

Linkin ParkA Thousand Suns

Jirka D.25.11.2010
Zdroj: CD (# 9362-49633-3)
Posloucháno na: Panasonic SL-SX428 / Sennheiser HD202
VERDIKT: Album, které posouvá LP zase o krok dopředu. Nemůžu než ocenit odvahu, s jakou se pustili do nového přístupu ke své hudbě a opustili staré zaběhnuté zvyklosti, které by jim jistojistě zajistily dobrou prodejnost, ale stálé remcání o uvíznutí ve stejných vodách.

Vyletět do komerčního rockového nebe tak rychle, jak se to podařilo LP, se asi jen tak někomu nepoštěstí. V rámci svých možností marně vzpomínám, kdy se někomu v novodobé historii něco podobného podařilo s takovou razancí a rychlostí; prodat tak ohromné hromady hned první desky Hybrid Theory a během několika měsíců zbláznit celou generaci teenagerů po celém světě, to je úkaz přirovnatelný ke spatření Halleyovy komety. Jakých prostředků bylo užito k uvaření hlavního jídla, zda kvalitních, z čerstvých surovin a značky BIO, nebo už mnohokrát použitých, osvědčených a namíchaných ve správném poměru, už nechám na vaší úvaze, každý ať si sám přebere, zda mu gulášek LP chutná nebo ne. Čas plynul dál a desku za deskou se kapela přizpůsobovala víc mainstreamu, odkláněla od rocku (o metalu se asi nedalo mluvit nikdy, ač byla  kapela původně řazena bůhvíproč k nu-metalu) a k těm, co posílali tuhle bandu k čertu na začátku, se postupně přidávali další.

 

Ať už sama kapela (nebo lidi kolem ní ) vytušila, že je čas na změnu. Asi by šlo vydat další Meteoru, ale jak píše klasik Misty, vypadali by jako blbci….a byla by to pravda, nikdo by jim to asi neodpáral. LP se rozhodli pro změnu a to pořádnou, z gruntu a svou novou deskou zasazují nemilosrdnou ránu všem, kdo čekali zase něco podobného, takového, na co byli zvyklí. A Thousand Suns je deskou o patnácti skladbách, z nichž je mnoho takových podezřelých – intra, outra, intermezza... Na albu se dost často střídají klasické písně o běžné stopáži právě s těmito vsuvkami o délce mezi minutou a dvěma. Pro mě zcela neuvěřitelné je to, že ta deska funguje, tohle uspořádání zapadá a je uděláno chytře, promyšleně a já prostě musím smeknout, jinak to nejde.

 

Asi díky této kompozici skladeb je v téhle desce něco, co mě nutí se k ní vracet, na první poslech byla úplně mimo můj zájem a přesto je návyková jak dobré víno a nemůžu se ubránit si ji občas pustit. Hudebně se tu už ani nesetkáte s rockem, LP se vrhli do tenat popu až synth-popu, depešáctví a chvilkami mám pocit, že se ocitám na špatné diskotéce (např. The Catalyst). Podobné skladby se k nelibosti rockových fans objevovaly na remixových albech, kompilacích a podobných blábolech. Na druhou stranu se na albu dají najít zajímavé pasáže, příjemné klávesové party, skvělý, bohatý a hodně obsáhlý zpěv Benningtonův výborně doplněný Shinodou a řada dobrých nápadů a postupů.

 

Nechci tady rozebírat jednotlivé písně, zkuste si je poslechnout, na každého asi budou působit trochu jinak. Jen snad vyzdvihnu ty nejzajímavější, kterými pro mě jsou Blackout, Robot Boy a Waiting For The End. Obsahově se nám LP snaží sdělit nebezpečí atomové nebezpečí nového věku, varovat lidstvo, aspoň tak jsem to pochopil z poslechů, texty jsem, pravda, nepřekládal.

 

Poslední zmínku si dovolím k obalu, který pokládám za víc než povedený. Co vám to připomíná? Asi bychom tu strávili příjemné chvíle dlouhou diskuzí, která by stejně nic nevyřešila. Někdo uvidí letícího ptáka, někdo probouzející se tmu, někdo světlo pohlcující temnotu a někdo třeba překlopenou japonskou misku z nejtenčího porcelánu s rozlévajícím se Gyokurem. Nechám na vás, co si představíte, možností máte nepřeberně, ale práce je to odvedená na úrovni, s citem a v kusem pro detail a s porozuměním jemnému slohu.

 

CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky