Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lisa Gerrard - Twilight Kingdom

Lisa GerrardTwilight Kingdom

Garmfrost14.10.2014
Zdroj: mp3
Posloucháno na: Sencor SFP 6260, Audio-Technica CK S50; Philips MCD183
VERDIKT: „Twilight Kingdom“ je obraz i báseň o deseti zastávkách, nedozírné hloubky jak duchovní, tak emocionální...

Přiznávám se k nekritickému obdivu vůči této nádherné umělkyni, která okouzluje svoje nespočetné příznivce dobrých třicet let. Na síle jejího hlasu a nevysychající studny inspirací se tři dekády rozhodně nepodepsaly. Je možné, že stylotvornou hudbu už nesloží a nikoho už nepřekvapí úhybným manévrem, ale když nebudu počítat výborné návratové album DCD, novinka „Twilight Kingdom“ jí každopádně ostudu neudělá.

 

Nezaregistroval jsem žádnou mediální masáž k připravované nové desce jedné z nejztěženějších interpretek word music či filmové hudby. Nenápadně s pár zmínkami na jejích stránkách a facebooku se nové album „Twilight Kingdom“ zjevilo na trhu a je opravdu nádherné. Lisa dokáže svým hlasem zaplnit hudební prostor tak, že ostatní nástroje buď zaniknou, nebo plní jen podružnou roli. Na rozdíl od DCD, kde si oba interpreti vyhrají s perkusivními nástroji, její sólová dráha je prosta podobných vyjadřovacích znaků a mnohdy slyšíme za jejím hlasem pouhé syntezátory. Nepočítám do toho samozřejmě její spolupráci s Hansem Zimmerem na soundrackové hudbě, zejména pak k filmu Gladiator, který ji tenkrát proslavil asi nejvíc. Tam když už použije zpěv, tak jen jako součást umělecké vize.

 

Tentokrát trochu propojila oba tyto světy, takže někdy máte pocit, že posloucháte hudební kulisu k dramatu. Rovněž hostující Russell Crowe, který přispěl pár slovy, tento most spojuje. Avšak zapomeňte na bombastické aranže, tolik typické pro Hollywood, „Twilight Kingdom“ je sbírka poetických písní niterného charakteru. Lisa Gerrard si přizvala pár hostů, z nichž může být překvapující přítomnost zpěváka Daniela Johnse (Silvechair), ale kdo čeká zpěv dravého rockera, může být zklamán. Mě osobně překvapil jeho civilní a opravdu výživný chraplavý zpěv pro silnou emotivní hloubku. V „Neptun“ zase můžeme opěvovat nádherné vokály Astrid Williamson (Goya Dress). Tuto dívku známe mimo jiné i z turné s DCD, kde zpívala sborové zpěvy a její kapela tvořila koncertní sestavu DCD. Její andělský soprán tvoří s mnohdy až kontra altem Lízinky neuvěřitelně harmonickou dvojici.

 

Album je zaplněné silně citlivými kompozicemi, které vám často zastaví srdce. Lisa se drží hluboko a zní, jak jsem už mnohokrát tvrdil, jako z druhého břehu. Drží tón tak dlouho, až vám posune vědomí. Pak už můžete cestovat jejím vykouzleným světem na pokraji hranice mezi astrálním světem a upřímnou motlitbou k nalezenému. První vrchol má „Twilight Kingdom“ hned ve druhé skladbě „Adrift“. Zde mám pocit z dosahu oslavné radosti, která vám zatočí hlavu. „Seven Seas“, jež byla určena pro vizuální podobu, vás ukonejší v klidných vlnách a křiku racků. Cítíte, jak vám duje vítr do zad a odliv vás odnáší až za horizont? Nejsem si jistý, že poslouchám výtvor stvořený člověkem, ale spíše hudbu sfér. Tichou atmosféru pak umocní následující „Become“, kde vám slzy potečou uvolněním potlačeného neklidu.

 

Kdysi jsem se strachem krčil při dopadu temnoty z „The Mirror Pool“. Další sólovky mi už nesedly tolik, přestože je mám hodně rád. To až letos za soumraku království jsem znovu procítil sílu Lisina geniálního talentu naplno. Ač je její nová deska křehká, k popu má na míle daleko. I když je výpravná, soundtrack to není. Přestože cítíte ohromnou hloubku a duševní přesah, o esoteriku se rovněž nejedná. „Twilight Kingdom“ je obraz či báseň o deseti zastávkách. Je to jedna z nekrásnějších desek, které jsem měl tu čest letos slyšet. Prožil jsem při jejím prozkoumáváním příliš moc emocí, proto je moje rádoby recenze bez hodnocení.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

ladys / 14.5.15 8:14odpovědět

Naprosto fascinující

sifa / 24.10.14 18:29odpovědět

Nádhera...

Ruadek / 14.10.14 8:24odpovědět

Jedna z mých delší dobu odkládaných desek na dobu "až bude klid a čas", takže do roka to dám :-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky