Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lišaj - Mezina

LišajMezina

Victimer7.8.2018
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Ticho je zvrásněné krajinou i zvuky, které nejde pustit z hlavy. Nová downtempová pohoda Lišaj zaparkovala v Nízkém Jeseníku.

S Mikulášem a o Lišaj jsme si už v rámci Echoes povídali. Jak formou recenze, tak v rozhovoru. A taky poctivě poslouchali předchozí nahrávku Szara. Já z pozice posluchače, kterému je podobně laděné minimalistické dílko vždycky po chuti a kterému se dobře přemítá ve společnosti lehkých ozvěn elektroniky. Je to tak trochu o hledání, spojování různých zvuků s konkrétními místy nebo o rozeznávání jednotlivých zvuků a řazení do kategorie živých organismů či strojů. Může to být zábava, tomu věřte. A taky je to o odpočinku, o tom soustředěném. Na Szara jsme se dotkli Baltu a tohle spojení jsem vnímal jako nadějné, svým způsobem ojedinělé a křehce inspirativní. Díky nové nahrávce Mezina jsme zas o společný krok dál a řekl bych i blíž. Ono se to nakonec samo nabízí a hned vysvětlím proč.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/li%C5%A1aj%20harta.jpg

 

Mezina je vesnice nedaleko Bruntálu a kousek pod ní je zase přehrada Harta. A na druhé straně přehrady je docela snadno viditelná obec Roudno. Teď v rychlosti proleťte názvy skladeb, klidně si proleťte i mapy.cz a je víceméně jasno. Už víme, kde jsme. Tento kraj zkrátka v Mikulášovi zanechal nějaké stopy. Uložené poznámky v paměti a zvukové útržky, na které se tyhle poznámky nabalují. Bylo jich rozhodně dost na to, aby vznikla celá jedna nahrávka. Mezina, Roudno a Slezská Harta jsou navíc místa, kam jezdím rád a často i já, takže se mi náramně hodí do krámu o nich psát. Ale o mé psaní tu naštěstí nejde.

 

Mikuláš dal dohromady novou koláž zvuků a hlasů, aby znovu vdechl život překrývanému šepotu v kombinaci s hluky a ve tmě světélkující mystikou lesa. Aby spojil v jeden celek prvky downtempového ambientu a rapu se spoustou dalších vjemů a osobních zpovědí. Po hudební stránce je to docela dobrá hra na schovku, pokud nejste s takto orientovanou produkcí příliš často ve styku a řekl bych, že dost tajemnosti a různorodých domněnek zbylo i na ty, kterým stojí za to se tímto směrem vydat častěji. Hlas, který potom tichý hluk z Bruntálska doprovází je na bázi rapu či deklamace. Ztišené, neagresivní, podkreslující.

 

 

Aby bylo v mlze Lišaj ještě o něco jasněji, zkusím hudbu pojmenovat jako střet zvuků přírody se zvuky civilizace, města. Nebo klidně jako setkání přírodní autenticity se stroji, v tomto případě moderními vymoženostmi, díky kterým se podařilo vše zachytit a dostat do finální podoby. Hudbu Lišaj lze vnímat jako poletující hmyz stejně dobře jako dozvuky vzdálené fabriky, která přes den není slyšet, ale v noci její ozvěny dojdou až k místu, odkud lze vleže nad Mezinou dobře a dlouze pozorovat noční oblohu. Nechat se unášet, vstřebávat detaily a meditovat.

 

Mezina je především relaxace, ať už se na to dívám různým pohledem. Během titulní skladby, ve které zahostuje Sweeps 04 jsme nejblíž ambient/industriální kapse, která se nahrávce lehce vymyká a posílá ji od přírody blíž k městu, ale jinak je to čisté snění a pohyb po vrstevnicích sopečného původu. A schválně... jaký je vlastně rozdíl mezi zvukem deště na konci skladby Roudno a jaký je ten industriálně chladný, který by měl pohánět skladbu před ní? Vždyť jsou tady spolu, kousek od sebe. Ten pověstný kousek je v tom všem kolem a Mezina se to snaží spojovat. A já myslím, že to dělá dobře.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky