Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Loren Nerell - The Gong Prophet

Loren NerellThe Gong Prophet

Victimer22.3.2021
Zdroj: flac
Posloucháno na: Bali
VERDIKT: Hodina uhrančivé ambientní muziky za doprovodu gongů a v náruči meditačně prosluněné temnoty.

Dnes si dáme jedno méně tradiční album z u nás ne tak často propíraného ranku muziky. O ambient se tu a tam v redakci otřeme, ale až na výjimky je to ten temný a ponořený do fantaskních post-apokalyptických výjevů. Ty dnes ale opravdu vynecháme. Podíváme se na downtempovou elektroniku z úhlu folklórní meditace, ze studia plného gongů, paliček a výhledů na nekonečný Indický oceán. Mrkneme se na Bali. Ne však jako turisté lačnící po celodenním vyvalování se na pláži, ale jako poutníci za muzikou a experimentující posluchači. Jako hloubaví architekti vlastního vkusu a případných hudebních pohnutek do budoucna. Tento trochu jiný pobyt na Bali má svoje specifika. Je to jako by člověk každý den vstával přímo na východ slunce, dlouze sledoval probouzející se krajinu a měnící se scenérie, které přes den vypadají úplně jinak. Venku je vedro a ticho, slyšet jsou jen zvuky přírody a autorovo domácí studio. Pojďme si tohle všechno na hodinu spojit v jedno.

 


Loren Nerell je americký muzikant, specializující se mnoho let na spojení ambientní muziky a gamelanu. Gamelan je orchestr bicích nástrojů, jejíž základy tvoří různé bubínky, gongy a xylofony. Výsledkem je tedy svazek elektronické hudby s folklórními elementy vycházející z Asie. Loren je autor, jenž se vedle svých sólových alb podílel na muzice k filmu, divadlu, tanci a objevil se také na mnoha různých kompilacích. Vedle záliby ve východoasijské kultuře je to ale především celoživotní studium elektronické hudby, co jej neustále žene vpřed. Vše začalo albem Rubycon od Tangerine Dream, které v něm probudilo neutuchající vášeň, aby ji postupně prohluboval studiem a realizoval se díky ní vlastním autorstvím. Loren pak skutečně strávil nějaký čas na Bali, aby se s gamelanem setkal přímo v místě, kde je  tento typ muziky doma.


The Gong Prophet je vlastně takový druh meditace, očisty. I když se i během ní občas potemní, je to pořád hlavně relaxační pásmo klidné elektroniky. Album, které se umí krásně rozevřít, ačkoliv jsou jeho tok a hudební parametry předem dané. Role gongů je podstatná, ale není to zase tak, že by se jen cinkalo a kolem tiše plula syntetická vlnka za vlnkou. Ve skutečnosti je to spíš naopak. Díky atmosférické poloze alba se dostaneme skutečně daleko ze studia, na moře i do džungle. Není to jen o spojení elektroniky s východní Asií. The Gong Prophet je hlavně o myšlenkovém odpočinku a oddání se dalekým, vizuálně vděčným procesům na bázi bdění. Tahle muzika není k tanci, je to ideální látka k hloubání. Vsedě, či vleže. Ač mi to nejde moc pod vousy, klidně můžeme tohle album pojmenovat jako progresivní chillout... Ani tentokrát nebudeme daleko od pravdy.

 


Tam, kde si na jeho začátku víc hledíme zalíbení v soundu bubínků a zajímáme se o to propojení mechanismů, je postupem času víc svobody a úniků do přírody. Jako třeba v Last Gamelan, což je vlastně taková terénní nahrávka, akorát z ní není cítit brzké ráno, jako spíš pozdní večer. Nejdál jde v transportu mimo místo pobytu závěrečná Hare Drum, nejrytmičtější a svou širokou náladou nejrozevřenější záležitost desky. Pokud ani tahle skladba nezabírá, musíte být naladěni jiným směrem. Je to zcela pohlcující track a výrazově dalekonosná plavba někam za obzor. A jinak? Protipólem ke konci alba budiž třeba rozjívená věc Reyong, neposedně cinkající nad hlavami a mluvící tóny gongů v rodném dialektu.

 

Dostat se k tomuto albu, to byla jedna velká náhoda, ale i o náhodách to je. Slyšet tohle zvukové proroctví s odstupem týdnů a sledovat, jak na něj člověk může reagovat a co během něj může zažít, má určitě svůj smysl a skryté kouzlo. The Gong Prophet bude pasovat tajným obchůzkářům vlastní představivosti a těm, kteří jsou nakloněni klidnější formě elektroniky se zajímavým bonusem. No a taky cestovatelům po východních destinacích, kterým není lhostejné, že kousek od pláže tvoří velmi kreativní chlapík.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 22.3.21 22:03odpovědět

Výborná deska. Jen upozorňuji, že na BC je ve stavu NYP :-) (znalí vědí)

Bhut / 23.3.21 9:02odpovědět

NYP znamená "neobsahuje yersinia pestis"? :D

Ruadek / 23.3.21 9:15odpovědět

Jo, přesně tak. Jsi ze znalých. :-D

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky