Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Lost In Kiev je pětičlenná partička ze srdce Paříže. Stylem připomenou všechny veličiny post-rocku, které znáte, s výhonky do post-hardcore a epických hlukových ploch. Zjevili se doslova odnikud s debutní deskou Motions. Nenápadnou, temnou, silnou a emotivní. S albem, na kterém si lze vypěstovat velmi silnou závislost. A přitom vlastně neobsahuje nic převratného. Motions je totiž naprosto čistá esence post-rocku, ve své nejsilnější podobě.

Čistě instrumentální deska je postavená na atmosféře, kterou muzikanti pěstují od prvního tónu. Začne šuměním města, lidskými hlasy a útržky slov. Skončí apokalypsou řevu a hluku, který postupně odezní, ale zcela se nevytratí. Motions je inspirováno osaměním v přeplněném světě, je o cestách, které podstupujeme a co při nich cítíme. Je dravé, syrové a živočišné. Pětice Lost In Kiev umí pracovat s emocemi a je vzorovým příkladem toho, že si lze vystačit pouze s nástroji. Texty tu jsou rozprostřeny do tesklivých vyhrávek a přesně dávkovaných návalů energie. Písně protkávají útržky rozhovorů, lidský křik nebo skandování davu. Slova mizí a zase se objevují, každé má své místo a svůj důvod. Tak jako nesmírná intenzita každého vrcholu skladby.

Jednoduchý a jasný symbol na obalu Motions sděluje „play“. Je to prosté. Stejně jak prostý a jednoduchý se zdá být na svém začátku každý život. V té chvíli, co nás vše pohltí, ale zjistíme, že prožít se dá mnoha způsoby. Lost In Kiev nahráli soundtrack takového života, se všemi jeho barvami a bolestí. Až vás na jeho konci obklopí a strhne ona zvuková vlna vzteku a řevu, budete cítit zvláštní pocit uvolnění. Je to chvíle, kdy se za opuštěný mikrofon pouze jedenkrát postavil zpěvák, aby rozezněl hrdlo a prořízl trýznící napětí. Já jsem zavřel oči a stiskl „play“ znovu, protože jsem toužil tuto desku prožít ještě jednou.