Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dnes pro vás mám velice speciální věc, kterou je mi velkou ctí zrecenzovat a přiblížit lidem, kteří se nebrání delším kompozicím v čistě instrumentálním duchu. Jedná se o koncepční album, které vypráví jeden z nejsilnějších lidských příběhů, o jakém jsem kdy zaslechl. Příběh smutný, krutý a velice emotivní – a taková je i hudba samotná. Že tohle nebude poslech na půl ucha při zapnuté pračce s jednou rukou ve kbelíku s prádlem, to je myslím celkem jasné.

Lowercase Noises je projektem Andyho Othlinga, multiinstrumentalisty a producenta z Albuquerque v Novém Mexiku. Tento čilý chlapík má už za sebou poměrně velký počet desek, z nichž se vše pohybuje v žánrech ambientu, post-rocku a orchestrální muziky. This is For Our Sins je jeho aktuálním počinem, který jsem objevil zcela náhodně a o to víc zacvičil mým žebříčkem nejlepších instrumentálně pojatých alb. Tento počin je zcela specifický, ukrývá v sobě malou dávku post-rocku a velkou dávku ambientních ploch, smyčcové interpretace v podobě vážné hudby a nějaké ty černobílé klapky. K tomu nelze opomenout posmutnělé chorály, které dohromady tvoří jakousi formu žalmu za utrpení, o kterém album vypráví.

Hodně zajímavé je složení nástrojů na albu, které je jedním z největších kladů desky. Úchvatně zní především violoncello, překrásně zakomponované téměř do všech skladeb, občasně přebírající hlavní melodickou linku a tedy dominantní postavení nástroje. A pozastavím se ještě u druhého nástroje, který u této skupiny nezní poprvé – banjo. Tento malý strunný nástroj – stejně jako třeba ukulele – dokáže být neskutečným způsobem výrazný. A k ruské tragédii o několika dějstvích se perfektně hodí.

Osud rodiny Lykov se začal naplňovat v roce 1936, kdy byl zabit bratr Karpa Osipoviche Lykova, otce od rodiny, která si chtěla zachovat svou víru (Old Believers) a spolu se dvěma dětmi odešla na Sibiř, kde zůstala nepovšimnuta 250 kilometrů od jakékoli civilizace a pomoci. Za tu dobu počali další dva potomky a všichni žili pospolu v děsivých podmínkách ledu, sněhu a mrazů. V roce 1978 je objevila helikoptéra s geology, ani ti však rodinu nepřesvědčili k návratu do lepších podmínek. Úmrtí v rodině začalo ještě před příletem helikoptéry, matka čtyřech dětí zemřela hladem v roce 1961. Dvacet let po ní i její tři děti, sedm let poté i jejich otec. Posledním žijícím členem rodiny je dodnes žijící Agafia, která je poslední kapkou slzy hluboce věřící rodiny.

Vyzdvihuji skladby o smrti, kterých tu je povícero. Skutečně vyjadřují tu tíhu a smutek, vzdáleně mi asociují geniální soundtrack k filmu The Fountain od Clinta Mansella a Kronos Quartetu. Titulní skladba This is For Our Sins má zajímavý smyčcový motiv, který v harmonii na banjo tvoří originální souhru a posmutnělou katarzi. Death of a Godmother doprovází čistý zpěv, skutečnost smrti matky hladem umírající rodiny je silná ve všech ohledech. Album končí stejně smutně, jako začalo. Dcera dodnes žije sama, nikdo a nic ji už ve společnosti žít nedonutí.

Zvukově je album vynikající, chce hodně klidný a soustředěný poslech. Nástrojová paleta je příjemná, zní tu hodně perkusí, hodně zajímavý klávesový / pianový rejstřík, výborně vybraní pěvci pro doprovodné sbory. Nakonec už pouze vězte, že album lze zakoupit na digitálním shopu Bandcamp.com od necelých 10-ti dolarů a výše (digitální verze) + možnost vinylové verze v double provedení.

Nakonec zůstává hořký pocit ze zoufalého rozhodnutí rodiny, která trpěla za vlastní hříchy – tedy hříchy rodičů. Jak slepé a krátkozraké může být rozhodnutí odejít do kraje, kde dozajista zemřu hlady. A jak nesmyslné je zplodit další dva potomky v krajině, která je jednou z nejkrutějších na Zemi. Příběh o mnoha hladinách a o tom, že zhudebnit jej považuji za velké umění.