Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lunar Mantra - Psychosomatika (EP)

Lunar MantraPsychosomatika (EP)

Victimer14.2.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Druhé EP Lunar Mantra představuje konsolidovanější a mystičtější tvář kapely, které může patřit budoucnost.

Přesně před pěti lety se nová krev ze skotských hor vydala ze spárů podzemí poprvé. Tehdy vyšlo první EP Genesis symbolizující Lunar Mantra jako kapelu, která je po kolena v animálně epickém black metalu, jehož povznáší okultní aura a esoterický náhled na svět kolem nás. Genesis byl bod jedna a z dnešního pohledu je jeho neučesanost a zvuková nestabilita dávána do vztahu s klasickým černozemním projevem, jemuž velí vrozená blasfémie. Výpravně obskurní zápal. Oproti první nahrávce je novinka Psychosomatika civilizovanější ve smyslu vývoje a výrazově přesvědčivější v otázce mystiky. Lunar Mantra jsou o krok dál.


Okultně podzemní spolky zalily svět ze všech stran, nedá se svítit. Tuny podobně zaměřených kapel jsou proti vyslovení sympatií, je třeba vytrvat a dát šanci samotnému provedení. Originalita se hledá velmi těžko, pokud nebylo řečeno vše, tak většina už zřejmě ano. U Lunar Mantra jsou ale zřetelné prvky prosvětlující tmu obskurních klišé. Přes lehce protivnou prkennost (snad vlivem staticky znějících bicích) se koridory kapely zajímavě svíjí ve svých nekonečných chodbách poznání. Je v tom dílek magie, psychedelie a zvráceného procitnutí dát své hudbě netradiční vyznění v trendově pojatém black metalu současnosti. Kapela působí jistěji, zní víc srovnaně a nemá při tom tolik zaflákané ruce od krve.

 


Studujíc stav své psychiky, přímý vliv podněcující fyzično a jeho fungování, vydali se Lunar Mantra cestou dalšího EP. Sami uznali za vhodné, že na velké album je ještě čas a pro tohle rozhodnutí mám pochopení. Psychosomatika je mini-kolekcí tří skladeb, kdy se první dva songy nesou na vlně mystického black metalu a třetí je uchopen jako orientálně okultní ambient, léčba ruchy. I na Genesis byla skladba čistě ambientní. Hororová, rituální, vycinkaná podzemním zaklínáním. Na novince ovšem tahle skladba neplní funkci pouhého intra, ale regulérní položky alba. Za ruchovou cestou posmrtného rituálu stojí příspěvky Bön a Martyria. O druhých jmenovaných jsme si už jednou nihilisticky povídali a kdo má blízko třeba k jiným řeckým ritualistům Shibalba, bude k pochopení závěrečného tracku na té správné cestě.


První dvě skladby jsou výpravně modulované podzemní odlitky střetu důvěrně známých míst a jejich nových možných cest. Je sympatické, že Lunar Mantra umí znít tvárně a nebojí se poodkrýt detaily a absorbovat prvky odjinud. V obou věcech je dostatek situací, které si žádají maximální pozornost, protože kapela nemíní tlouct prázdnou slámu, ale objevit vnitřní náležitosti v symbióze s atmosféricky disonantní produkcí. Nastavit rovnováhu mezi kořeny a novým poznáním, mezi posvátnou epikou a brutalitou. Je třeba uznat, že se v tomto ohledu dostala na pozoruhodnou úroveň.


Lunar Mantra se dali na cestu vnitřního učení, spojitostí, magií a rituálů. Jejich projev doznal změn, progresivních prvků a poměrně zajímavě zkouší vybruslit z unylosti černočerné okultní většiny. Vnímaví jedinci najdou iluzorně psychedelické krajnosti, kudy hrdě kráčí například naši Inferno. Lunar Mantra pro skutečné inferno podvědomí ještě nedozráli, ale jejich nová kapitola splňuje jisté parametry neotřelosti a dechu nepoznaného. Teď půjde o to, nakolik se kapele v budoucnu povede probudit závan vlastní identity. Náznaky tu jsou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

kubánec / 14.2.20 12:03odpovědět

Výborná kapela.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky