Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lvmen - Amen

LvmenAmen

Jirka D.15.12.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps) //bandcamp
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Intenzivní, sevřená, místy zdrcující a celkově výborná deska, kterou sráží pouze příšerně hlasitý zvuk.

Jestli poslední měsíce poslouchám nějaké domácí album opravdu pravidelně, je to novinka Lvmen. Do jaké míry je to tím, že nic podobně dobrého v našich zeměpisných šířkách nevyšlo a nová deska této kapely kraluje, anebo že jsem prostě už příliš vyhořelý, abych sám hledal nové desky, které mi pak jednoduše unikají, je otázka. Svým způsobem nepříjemná. Osobně se kloním spíš k té druhé možné odpovědi, znám sám sebe a vím, že hledat nadšení do dalšího a dalšího poslechu dalších a dalších nahrávek, které mi projdou ušima bez toho, aniž by ve mně zanechaly cokoliv hlubšího, je čím dál těžší. Narážím na svoje limity a hlava se brání.

 

Lvmen jsou pro mě ale kapelou, jejíž postavení je dlouhodobě řekl bych privilegované, alespoň pokud jde o domácí interprety … a tak je vlastně docela s podivem, že jsem na našich stránkách nenašel ani jednu recenzi jejich starších alb. Celkem logicky jsme to nemohli stihnout do roku 2012, takže jak první dvě věci Lvmen (1998) a Raison D’etre (2000) vydané souhrnně v roce 2006 na Day After jako Anthology of Previously Released Songs (tuhle verzi mám doma), tak alba Mondo (2006) a Heron (2008) jsme časově minuly. Ale že jsme nic obsáhlejšího nenapsali o návratovém Mitgefangen Mitgehangen (2017), to mě zpětně docela překvapuje, byť nějaké kratší texty a komentáře dohledat jdou. Osobně jsem se tehdy té desce věnoval aspoň jako posluchač, a dokonce si ji koupil, čehož jsem pak docela litoval. Díky finálnímu zvuku ze studia Golden Hive se prakticky nedá poslouchat bez toho, aniž by vám tekla krev z uší, ale na druhou stranu znám pár lidí, kterým se to líbí.

 

Lvmen band

 

Novinku jsem si z toho stejného důvodu už nekoupil a mrzí mě to o to víc, že hudebně je mi sympatičtější ještě o půl koňské délky než ta předchozí. Jenže si vůbec neumím představit, že bych si doma sedl a pustil si ji. Do auta, do práce, na cesty, proč ne. Tam funguje skvěle. Proč má novinka název Amen, nevím. Proč má obal někde na pomezí obalů Inferno a Cult of Fire, taky nevím. Nicméně název neřeším a obal se mi vlastně líbí. Na rozdíl od zvuku, který je opět přehulený, bolestivý, slitý díky přehnané kompresi do sice masivního monolitu, ale jaký je to benefit pro posluchače, to mi někdo řekněte. Fakt mi někdo řekněte, proč vás baví poslouchat takovou sonickou příšernost? Proč je nutné devastovat tak dobré nahrávky tak přepísknutou kompresí? Nevím proč, ale vzpomněl jsem si právě na pro mě kultovní české album The Great Misanthrope od Thema Eleven. Stejný případ.

 

Čtyři nové skladby na Amen mají pořadová čísla 26 až 29 (římsky), čímž řada narůstá. Jsou to opět typické skladby své kapely, tedy především kytarově plné, intenzivní, místy až plné běsu, protkané mluvenými pasážemi z filmů asi od režiséra Vláčila (jako vždy, asi, možná i od jiných…). Jsou to skladby, které se z mého pohledu vrací spíš ke kořenům a k prapůvodním Lvmen (což v případě minulého alba tolik neplatilo), a tedy za mě k praotcům Neurosis. Za sebe z toho hodně slyším nejvíc Souls At Zero, především ve zdrcujících kytarových chaosech, v nichž si člověk připadá jak naprosto bezbranná loutka ve spárech vzteklého osudu. V takový moment se přes vás valí události nekontrolovaně, bezohledně, se vzteklostí nejnižších pudů a připadáte si, že jste vydáni na milost a nemilost. Že nejste schopni ovlivnit naprosto nic.

 

we destroy everything

we are losing our souls

 

V tomto ohledu je deska Amen dost silná, výrazně emotivní a v kontrastu s volnějšími pasážemi skutečně sugestivní. V perfektní míře jsou do alba kromě již zmíněných hlasových samplů zakomponovány další zklidňující elementy, jako ženský zpěv (závěr XXIX) nebo chorál v úvodu XXVIII, což ještě víc podtrhuje již tak dost vypjatou atmosféru nahrávky. Ještě z prvních poslechů si vzpomínám, že mi na první dobrou ne úplně sedl zpěv a celkový zpěvákův projev ve skladbě XXVIII, ale i to mi časem zapadlo na správnou pozici v mozaice alba. V posledku vlastně sedlo na své místo téměř všechno, vyjma toho zvuku a jeho komprimované hlasitosti. S tím se peru a neumím to jinak.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky