Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lvmen - Amen

LvmenAmen

Jirka D.15.12.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps) //bandcamp
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Intenzivní, sevřená, místy zdrcující a celkově výborná deska, kterou sráží pouze příšerně hlasitý zvuk.

Jestli poslední měsíce poslouchám nějaké domácí album opravdu pravidelně, je to novinka Lvmen. Do jaké míry je to tím, že nic podobně dobrého v našich zeměpisných šířkách nevyšlo a nová deska této kapely kraluje, anebo že jsem prostě už příliš vyhořelý, abych sám hledal nové desky, které mi pak jednoduše unikají, je otázka. Svým způsobem nepříjemná. Osobně se kloním spíš k té druhé možné odpovědi, znám sám sebe a vím, že hledat nadšení do dalšího a dalšího poslechu dalších a dalších nahrávek, které mi projdou ušima bez toho, aniž by ve mně zanechaly cokoliv hlubšího, je čím dál těžší. Narážím na svoje limity a hlava se brání.

 

Lvmen jsou pro mě ale kapelou, jejíž postavení je dlouhodobě řekl bych privilegované, alespoň pokud jde o domácí interprety … a tak je vlastně docela s podivem, že jsem na našich stránkách nenašel ani jednu recenzi jejich starších alb. Celkem logicky jsme to nemohli stihnout do roku 2012, takže jak první dvě věci Lvmen (1998) a Raison D’etre (2000) vydané souhrnně v roce 2006 na Day After jako Anthology of Previously Released Songs (tuhle verzi mám doma), tak alba Mondo (2006) a Heron (2008) jsme časově minuly. Ale že jsme nic obsáhlejšího nenapsali o návratovém Mitgefangen Mitgehangen (2017), to mě zpětně docela překvapuje, byť nějaké kratší texty a komentáře dohledat jdou. Osobně jsem se tehdy té desce věnoval aspoň jako posluchač, a dokonce si ji koupil, čehož jsem pak docela litoval. Díky finálnímu zvuku ze studia Golden Hive se prakticky nedá poslouchat bez toho, aniž by vám tekla krev z uší, ale na druhou stranu znám pár lidí, kterým se to líbí.

 

Lvmen band

 

Novinku jsem si z toho stejného důvodu už nekoupil a mrzí mě to o to víc, že hudebně je mi sympatičtější ještě o půl koňské délky než ta předchozí. Jenže si vůbec neumím představit, že bych si doma sedl a pustil si ji. Do auta, do práce, na cesty, proč ne. Tam funguje skvěle. Proč má novinka název Amen, nevím. Proč má obal někde na pomezí obalů Inferno a Cult of Fire, taky nevím. Nicméně název neřeším a obal se mi vlastně líbí. Na rozdíl od zvuku, který je opět přehulený, bolestivý, slitý díky přehnané kompresi do sice masivního monolitu, ale jaký je to benefit pro posluchače, to mi někdo řekněte. Fakt mi někdo řekněte, proč vás baví poslouchat takovou sonickou příšernost? Proč je nutné devastovat tak dobré nahrávky tak přepísknutou kompresí? Nevím proč, ale vzpomněl jsem si právě na pro mě kultovní české album The Great Misanthrope od Thema Eleven. Stejný případ.

 

Čtyři nové skladby na Amen mají pořadová čísla 26 až 29 (římsky), čímž řada narůstá. Jsou to opět typické skladby své kapely, tedy především kytarově plné, intenzivní, místy až plné běsu, protkané mluvenými pasážemi z filmů asi od režiséra Vláčila (jako vždy, asi, možná i od jiných…). Jsou to skladby, které se z mého pohledu vrací spíš ke kořenům a k prapůvodním Lvmen (což v případě minulého alba tolik neplatilo), a tedy za mě k praotcům Neurosis. Za sebe z toho hodně slyším nejvíc Souls At Zero, především ve zdrcujících kytarových chaosech, v nichž si člověk připadá jak naprosto bezbranná loutka ve spárech vzteklého osudu. V takový moment se přes vás valí události nekontrolovaně, bezohledně, se vzteklostí nejnižších pudů a připadáte si, že jste vydáni na milost a nemilost. Že nejste schopni ovlivnit naprosto nic.

 

we destroy everything

we are losing our souls

 

V tomto ohledu je deska Amen dost silná, výrazně emotivní a v kontrastu s volnějšími pasážemi skutečně sugestivní. V perfektní míře jsou do alba kromě již zmíněných hlasových samplů zakomponovány další zklidňující elementy, jako ženský zpěv (závěr XXIX) nebo chorál v úvodu XXVIII, což ještě víc podtrhuje již tak dost vypjatou atmosféru nahrávky. Ještě z prvních poslechů si vzpomínám, že mi na první dobrou ne úplně sedl zpěv a celkový zpěvákův projev ve skladbě XXVIII, ale i to mi časem zapadlo na správnou pozici v mozaice alba. V posledku vlastně sedlo na své místo téměř všechno, vyjma toho zvuku a jeho komprimované hlasitosti. S tím se peru a neumím to jinak.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky