Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lychgate - Also sprach Futura (EP)

LychgateAlso sprach Futura (EP)

Victimer2.3.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: První malá nahrávka Lychgate představující je v rovině dřevních avantgardistů studujících účinky transhumánních zákroků a fiktivní budoucnosti.

Umělecko-vědecký klan Lychgate se znovu vrací mezi podrobený lid. Po třech velkých albech, z nichž každé prezentovalo odlišnější tvář kapely a pro posluchače bylo tvrdou závěrečnou zkouškou z vtažení do děje. Ať už to byl seznamovací debut, chaoticky psychedelický následovník An Antidote for the Glass Pill, jehož strávení má dodnes svoje následky, nebo doom metal pro filosofy samotáře The Contagion in Nine Steps, vždy se jednalo o svérázný zápis do diskografie souboru. Lychgate platí za metalové podivíny, rozervané mystiky a tyrany vlastních myslí, na tom se nic nemění ani dnes. Mění se jen hrací doba, neboť nový opus Also Sprach Futura spadá do kategorie EP. I tak je ovšem o zábavu postaráno.


Also Sprach Futura sleduje estetiku a možnou vizi velmi temné budoucnosti. Za přísného dohledu vyučujících se budou probírat témata transhumanismu, simulace, fikce a možného ovládání stroje Golema XIV, jenž přesahuje lidskou inteligenci. Učení Lychgate nepodléhá žádnému vyššímu druhu, je originálem a tak jej i berme. Zkusme aspoň okrajově stát spolu se členy kapely za katedrou a přednášet. V promo materiálech se to termíny přesahujícími běžný fádní život jenom hemží, až je to přehnané. Téma samotné je ovšem velmi zajímavé a pár věcí si stojí za to najít a trochu nastudovat. Z mé strany je to ale hodně nejisté, takže vítám svou roli průvodce hudebního odkazu ve slovech. Budu se jí držet.

 


Hudba Lychgate od nepaměti spojuje dvě roviny. A na tomto EP je to víc než patrné, protože Also Sprach Futura je především o spojení avantgardy a metalu v jeho nejspontánnější podobě. Jsou to dva řezy spojené v jeden celek. První je emocionální, v rukou kapely orchestrální s úchvatnými varhanami v čele, a druhý je rovinou metalové bestiality. Zde velmi animální a nepokrytě drsné. Kdybych si mohl vybrat (a vybral jsem si), nazval bych Also Sparch Futura surově avantgardním death/blackem s futuristickým podtextem. Filosofické poslání novinky je dané a přesvědčivé, ale jako u předchozích alb vítězí hudební kreativita.


Also Sprach Futura je na poměry kapely nářez jako sviň, což představují spuštěná stavidla na téma death metal (ano! - ten je zde cítit nejvíce). Vedle zbytků doomové chrámovosti a vše zastřešující blackové esence, je to právě death, co nejvíc dráždí smysly. Někdy jako bych zde trochu slyšel Emperor. Vlastně jejich úplné avantgardní vykolejení vedoucí skrz opar digestoře někam do neznáma a do toho všeho Gregův esotericky hrdelní chropot proložený deklamací. Drtivé výjezdy ve smrtícím tempu nahrávce hodně pomáhají a hlavně mě strašně baví. Polosvětu orchestrace dominují varhany a jejich jedinečný zvuk, to se nemění, prostoru dostaly skutečně hodně. Spolu s deathovou aurou miníčku dominují. Dvacet minut, čtyři skladby a pořád je co objevovat. Toho se nelze přejíst. Lychgate dali svému EP hodně vzteku a ryzí brutality. A já to jenom kvituji, sluší jim.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky