Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lynyrd Skynyrd - Last Of A Dyin

Lynyrd SkynyrdLast Of A Dyin' Breed

Bhut7.11.2012
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Lynyrd Skynyrd zase potvrdili, že je třeba s nimi nadále počítat. V klidu si jedou vlastní zajeté koleje, které se nám však začínají více lesknout, než před několika lety po jejich znovuzrození.

Je vcelku dobře, že se před několika lety kapela Lynyrd Skynyrd dala zase dohromady. Přeci jen by byla škoda přijít o takto veskrze učebnicovou skupinu. Ačkoliv pravdou zůstává, že jejich zlatý věk se stává už věcí minulosti a jedná se o záležitost přes dvacet let starou. Následující období bylo neslané, nemastné. Poslední nahrávky však kapelu z tohoto marastu a útrap počínají vytahovat. Důkazem je letošní letní nadílka pojmenovaná Last Of A Dyin‘ Breed.

 

Free Bird už kapela asi nikdy nesloží, s tím jsou doufám všichni obeznámeni. Kdo stále čeká něco podobného, tak čeká skutečně marně, může to rovnou zabalit a zlomit nad kapelou sukovici, či zahodit zbraň do obilí. Od roku 1987 se totiž píší zcela nové řádky, které se rok od roku zlepšují. Ono prostřední období kapely bylo vážně nevalné kvality a nerad se k němu vracím. Skupina těžila ze starších let a soudobou tvorbu jen stěží někdo přijímal. První záchvěvy směrem k lepšímu přišly s příchodem nového tisíciletí a následných počinů. Vzpomeňme na krásnou pecku God & Guns z roku 2009. A ejhle, máme tu rok 2012 a další neméně zdařilý kousek.

 

Na současnou tvorbu kapely je třeba hledět odlišnou optikou, než jsme byli zvyklí u alb prvotních. Kapela se stále snaží hrát jednoduše a příjemně pro všechny kategorie posluchačů. Proto svůj žánr drží sveřepě v rukou společně s jižanskou vlajkou. Není to album příliš složité na poslech. Buď se vám to líbí, nebo ne. Tečka, hotovo, šmytec. Jsem zastáncem názoru, že nejen nářezem živ je člověk, a tak je třeba od různých pandích zběsilostí čas od času upustit a trochu si odpočinout. Poslední dobou toho kraválu do sebe rvu nějak moc, hehe. Pro takovou chvíli „pauzy“ se poslední deska Lynyrdů skvěle hodí. Nikam nespěchá, na nic neútočí. Veselé písně jsou střídány pomalejšími kusy a třeba i trochu vážnější zádumčivou náladou. Nelze jí vytýkat žánrové zaměření a hudební posun, či experiment. Kdo by to taky očekával. Na hudební rozkoly jsou zde jiní umělci. Lynyrd Skynyrd sluší tento southern rockový kabátek, ve kterém se hoši cítí velice dobře a je znát, že je ta hudba baví, ať už to má úspěch jakýkoliv. Nehleďme tedy očima přílišné kritiky a nehledejme zakopané živočichy. Tady opravdu není nic skryto. Vše je řečeno na rovinu a čistě otevřeně. Žádné úkroky, kompromisy… kdepak. Jednoduše přímočará hudba vhodná jako zvukový podkres k jakékoliv činnosti. Ať už mejete nádobí, nebo se hrabete v čoprovi.

 

Zvláštní obal nemálo poukazující na kapitální svět, je pak lehce nostalgickým a mrazivým dotekem, který však během poslechu příliš dostávat nebudete. Můžete nad ním přemýšlet, koukat na drobné detaily v pozadí, fantazírovat nad symbolikou pletiva a osvobozené siluety opeřence, či to celé hodit raději za hlavu a nechat se kolébat hudbou. Jak již bylo řečeno, muzika to je líbivá a nezní špatně. Ba dokonce bych řekl, že kapela celkem zraje. Možná, že se mi její o tři roky mladší bratříček líbil víc, ale to jí na síle obsahu nestrhává. Dalo by se hovořit o průměrném southern rocku, jenže tahle kapela jej hraje upřímně z lásky k žánru a svým kořenům. Ať už mluvíme o kořenech vlastních, či kořenech Lynyrd Skynyrd. Rozhodně bych netvrdil, že se Ronnie, Steve a Cassie obrací v hrobě.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky