Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kybernetická formace M.A.C. Of Mad má dlouhou historii. Její samotné začátky (první EPko) jsem sice nezachytil, ale moc dobře si pamatuji dobu vydání debutu The One, který mám doma kurva měl jsem na CD, a taky vystoupení na blanenském Brutal Assaultu v roce 2000. Hudba pro pamětníky. Doba pokročila, ale co se albové nadílky této robotické brutality týká, nic moc. Druhou fošnu Badluck (ten obal pořád hodně bolí) jsem zachytil, ale už ne tak poctivě a pak už... Jak se říká, sejde z očí, sejde z mysli. Prostě tma.

M.A.C. Of Mad jsou ale živí a za poslední léta proměnili svůj sound, respektive víc ho elektronicky nahustili. A kytary... ony nejsou víc v pozadí, ale už to dávno není to industriálně monotónní řezivo. M.A.C. Of Mad dnes jsou násilný, maximálně napěchovaný elektronický punk / hardcore, do kterého se pořád promítá kus korodujícího industrialu. Aby se ubezpečil, že sem kdysi neodmyslitelně patřil a že je pořád vítán. Vše se děje hodně bez smilování a útočně. Bez smilování i s chudákem poslechovým gurmánem, který si potrpí na citlivý zvukový výstup. Tady si totiž potrpí úplně jinak, možná ho čeká i nějaká ta krev z uší.

Keep Music Evil je hodně nahlas a hodně drasticky. Hudebně pak hodně dusivě, syrově, ale pořád hravě a provokativně nakažlivě. Všechno zlé je pro něco zlé. Jiné výstupy, než hardcorově uřvaný vokál Jany von Habczak a komplexní elektronická masírka jedoucí v nastavení "neustoupit a ničit" na nás nečeká. Bolest je zaručena. Zaručen je ale i ten podíl zlé hitovosti, chytlavé rytmiky, která se i přes ten elektro bordel občas dostane na slunce a tváří se chvíli mile. Než je zase zadupána zpět pod zem. Parket M.A.C. Of Mad je krutě nebezpečné místo. Láká tam vlézt, láká to oddávat se té taneční brutalitě, ale je to jen na tu půlhodinku, co trvá deska. A za následky si může každý sám.

Já to beru z pohledu zaprděného, kdesi v minulosti zapomenutého neználka. Jsem rád, že to v M.A.C Of Mad pořád probíjí a kope, a zní to pořád sympaticky. Možná mi ta doba minulá z toho stejně zaprděného důvodu přijde bližší, než ta hustě elektronická přítomnost, ale nevzdávám to. Tahle grupka to v sobě pořád má a ta hrubá tyrana ztrápeného tance má svou sílu. Zvuk je bolest, jeho proměny bodají do uší, a tak je to správně. Jo, M.A.C. Of Mad jsou hlavně zvukové zlo.

Ale proměnlivé a ve vší hustotě ohebné. Keep Music Evil je stereotypní jenom svým tlakem. Ten nepolevuje ani sekundu. Jinak je to vyloženě energická mrda plná rytmů a beatů, kdy se vydáváme různými směry napříč tvrdou elektronikou. S hardcorem, punkem, metalem, technem, industrialem, vším možným, co jde nacpat pod pokličku a tu pak nechat střelit do ksichtu strávníka. Ahoj, čau, tady to máš přímo horkým mezi bulvy. Začátky jsem měl s trochou nedůvěry, konce už jsou v těch správných rytmech a kolejích. Teda snad. Porostlo to až k malé závislosti. Prostě se nemám rád. Good evil job.