Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Časy, kdy jsem holdoval kdejaké gothic metalové kapele, už jsou dávno ty tam. Opojení z Nightwish vyprchalo a nejinak tomu je i v případě zástupu dalších interpretů, mezi než bych zařadil i takové Macbeth. Italská kapela, která si nenápadně dýchá v pozadí žánru a patrně neví, jak o sobě dát vědět a kterou nohu zvolit k vykročení. Možná i proto si dává s vydáním desek načas, což se odráží  i v hudbě samotné. Aktuální nahrávka Neo-Gothic Propaganda je pátým zářezem na pažbě a podle svého názvu působí dost odpudivě. Bohužel nejinak tomu je i se samotným obsahem.

Vzpomínám na debutovou práci z roku 1998 Romantic Tragedy’s Crescendo, která je dodnes tím nejlepším, co kdy byla schopna tato skupina zhotovit. Prolínaly se zde vlivy blacku a temné gotiky, což samo o sobě není nic originálního, ale věřte, že Macbeth se s tím uměli vypořádat na jedničku. Pak do světa vtrhli Within Temptation s velkolepým dílem Mother Earth i Nightwish nevydali nic zlého – Wishmaster. Nastolenému řádu bylo proto patrně nutné stíhat a tak trochu se svézt na vlně úspěchu vzniklého žánru. Zvolnilo se, zmelodičtělo, ubylo hrubých pasáží a tak vyšlo Vanitas, které má ale stále co nabídnout. Poté bylo vydáno asi nejpodbízivější a nejmelodičtější album Malae Artes, které mám osobně velmi rád. Mnozí by jej označil za sladké, což sice zavání, ale v podstatě jde o dost výstižné označení. Nutno podotknout, že tohle je poslední povedené dílo, respektive poslední počin, který přijímám. Přichází neslané nemastné Superangelic Hate Bringers, které vyšlo v roce 2007, tedy v čase, kdy už světu kraluje mnoho žánrů, což se podepisuje na samotném ději alba. Kousek odtud, kousek odtamtud a máme to takové, aby se to líbilo všem. Bohužel výsledek je žalostný propadák. Sedm let kapela mlčela a přemýšlela kam vykročit. A právě dnes si znovu bere slovo.

Macbeth nadále staví na gothic rock / metalovém žánru, jenže v současnosti frčí vše s přídomkem „core“ a něco jako "technický metal". Drtivá většina novopečených metalistů na tohle vlastně slyší, takže proč nenabídnout světu něco podobného? Gotický základ je zprzněn rádoby chytrou elektronikou, která má patrně odkazovat na současné cyber goticky stylizované figurky (všechny ty izolační povlaky na trubky ve vlasech, krepové papírky na oblečení a jiné pestrobarevné, či jinak prapodivné doplňky), k tomu všemu se navrátil (měrou až příliš vrchovatou) hrubý vokál, který jednoduše sází na jistotu žánru rapcore. Jenže Macbeth nehrají nu-metal, ani jemu nic podobného, naopak se snaží křečovitě držet jádra svých kořenů (gothic metal) a přitom jej v duchu módy obohacují o zbytečnosti (metalcore). Doporučuji se vrátit minimálně do období Malae Artes a začít odtud, jinak ta kýžená „sláva“ patrně nedorazí.

Nakonec tomu dejme „průkopnický“ název – Neo-Gothic Propaganda – a úspěch už musí konečně přijít. Všechno špatně. Už asi chápete, že tahle deska nestojí ani za poslech. Tedy za předpokladu, že vám je proti srsti nabubřelost, vata a prázdné fráze. Jako kulisa do práce je to fajn deska, ale jinak nic. Album nedokáže svobodně dýchat, chce se zalíbit všem, kteří projdou kolem, což samo o sobě působí dost lacině. Staví na zajetých a osvědčených postupech, které si půjčuje od jiných kapel. Nelze proto hodnotit jinak, jde o nepovedený materiál.