Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Machine Head - Unatoned

Machine HeadUnatoned

Jirka D.11.7.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Příklad metalové desky, za kterou se upřímně stydím.

Celkem často pozoruju, že se ve svých hodnoceních rozcházím se zbytkem světa, ale že to bude až tak hodně, to bych nečekal. Pro mě trochu překvapivě mají Machine Head svůj profil na metalové encyklopedii, kde třeba za mě dost výborná debutní deska Burn My Eyes (1994) má po dvaceti recenzích průměr 66 %, zatímco novinka se čtyřmi recenzemi 72 %. Jasně, jsou to čísla a ta ve spojitosti s hudbou a osobním vkusem každého z nás můžou znamenat velký žádný, ale přece jen se člověk podle nich aspoň rámcově orientuje.

 

Abych na úplný začátek vysvětlil úplně základní věc - Machine Head jsem měl vždycky docela rád a byla to jedna z určujících kapel mého mládí. Bylo kolem nich hodně mnohem víc jiných určujících jmen, ale MH jsem respektoval a právě období kolem debutu a následné desky The More Things Change… (1997) jsem docela prožíval a stejně tak jsem je nezavrhnul na albu The Burning Red (1999) jenom proto, že na sebe oblíkli stejný hadry jako KoRn a tvářili se u toho jak v reklamě na vlasový gel. Pak už to bylo tak všelijak, ale když v roce 2007 vyšla deska Blackening, začal jsem se opět modlit a vzývat jméno Robba Flynna. Tohle byla technická paráda dlouhých songů a vyzrálé kapely, která i při svém tehdy dospěláckém přístupu neztratila nic z mladické nasranosti a když se vrátím zpět k metalové encyklopedii, je to deska s největším počtem recenzí. Tedy zaujala bez ohledu na to, jestli v dobrém nebo ve zlém.

 

Další vývoj už jsem sledoval jen na půl plynu a forma, kterou MH prosadili od alba Bloodstone & Diamonds (2014), mi připadala mnohem víc teatrální než hudebně zajímavá a trávit s ní víc času mi nedávalo smysl. A jakkoliv nemám tak detailně naposloucháno v rámci nahrávek za posledních deset let (po pár zkušenostech pravidelně odkládám), troufám si tvrdit, že na aktuální desce tenhle přístup dosáhl svého dna. Album Unatoned vyšlo na velkovýrobci metalového štěstí Nuclear Blast, a byť do značné míry rozumím tomuhle spojení a důvodům, proč album zní tak, jak zní, od samého počátku ho upřímně nemám rád. Co víc, upřímně ho nesnáším. Proč?

 

Machine Head band

 

Jednak proto, že je hudebně naprosto bezobsažné, vyprázdněné a nenabízí naprosto nic, co by stálo za řeč. A pak taky proto, že jestli si někdo zvenčí dělá obrázek o fanoušcích metalu na základě desek, jako je tato, není divu, že pro okolní svět občas musíme vypadat jako banda primitivů. A bohužel ta deska není blbá takovým tím svérázným způsobem, že by byla aspoň vtipná - ona se totiž bere neskutečně vážně.

 

Tak a teď trochu podrobněji ... a vezmeme to bodově:

 

1. přeprodukovanost: umělohmotná pachuť udeří do uší hned s úvodní skladbou po odeznění naštěstí krátkého intra, a line se především od biích. Jejich zvuk musel dát někomu obrovskou práci, jejímž výsledkem je ovšem naprosto neživý, přehnaný a ubíjející přelud o tom, jak by reálně měly znít bicí. Jsem realista, umím žít ve světě, kde akusticky bicí už skoro nikdo nenahrává, ale co je moc, to je prostě příliš.

 

2. šablonovitost: jedna skladba je jako druhá, ale naprosto doslova. Flynn se evidentně shlédl v modelu nejdřív do toho bušit a hrát tvrďáka, a pak na to nalepit (přirozeně nebo na sílu, na tom mu nesejde) sladce zpěvný refrén. A tak pořád dokola, pořád stejně. Ano, jsem realista, kapel fungujících s podobným modelem je hodně (proč mě akorát napadli Fear Factory?), ale co je moc, to je prostě příliš.

 

3. kytarová tupost: to se nedá jinak napsat, ale kytary, jeden z dominantních a určujících prvků nejen Machine Head (ale třeba i thrashe jako žánru, žejo), jsou neskutečně primitivní a nebojím se napsat fakt tupé. A to myslím jak svým zvukem a produkcí, tak (a to především) technikou, která je naprosto jalová. Kytary jsou slité do jakéhosi vlnícího se proudu zvuku, který má sice metalové kytary nejspíš připomínat, ale občas mám pochybnosti i o tom, jestli kapela a její producenti nerezignovali i na to.

 

4. teatrálnost: udělat velký dojem na desce jde několika způsoby a nejlepší je vždycky začít tím, že zkusíte hudbu nabušit nápady až po okraj. Nemám tenhle styl rád, ale umím respektovat, když to někdo umí (zdravím Devina Townsedna). Když nemáte nápady a vlastní umělecký kapitál, sáhnete k produkci, efektům, primitivním a osvědčeným nápadům typu „hoooodně zlá sloka a hoooodně hezký refrén s popěvky ááá na pozadí“, připojíte k tomu efektní videoklipy … prostě děláte všechno možné, abyste zakryli obsahovou vyprázdněnost a triviálnost samotné hudby. Přesně takhle funguje Unatoned. Kompletně celá. Bez výjimky.

 

5. přeslazenost: můj osobní problém, ale u Machine Head nečekám skladby typu Not Long for this World, která jen koncentruje to, co každá další obsahuje minimálně v refrénech. Patos, falešnou procítěnost, snahu posluchače emočně manipulovat tak primitivním způsobem, že každý jen trochu vnímavý jedinec musí dospět k závěru, že si o něm kapela myslí, že je blb reagující pouze na světlo a tmu.

 

6. nedozpívanost: Robb Flynn má evidentně nejlepší léta za sebou a při prvním poslechu jsem si myslel, že MH mají nového, ne tak dobrého zpěváka. Flynn mnohem častěji jaksi deklamuje (nechci použít slovo rapuje), ve zpěvu mu chybí přirozený důraz i razance a celkově mnohem víc nahrazuje svou původní pozici dominantního pěvce jakousi divadelní hrozící postavou. Něco mezi Jourgensenem a Cavalerou. Brrr.

 

 

Když tohle všechno shrnu do jednoho slova, bude to produkt. Produkt teatrální, navoněný, marketingově ošetřený, se sexy píárkem, ale ve své podstatě neskutečně laciný šmejd, který dělá ostudu celé metalové komunitě. Nebo aspoň té její části, která stále věří tomu, že metal může mít obsah, myšlenku, nápad a není jen přehlídka kostýmů s velkou produkcí a nulovým obsahem. Vlastně ani nevím, za co těch 15 %.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

proterozoic / 13.7.25 1:48odpovědět

riffff v 0.22s v skladbe unboud. asi tak všetko pre nas čo sme na tom vyrastli :)

-k- / 11.7.25 21:31odpovědět

Škodolibě jsem se za Jirkovu recenzi na tohle album tak trochu modlil :)

Frantajetel / 11.7.25 19:08odpovědět

nejsi sám já bych se nebál napsat rovnou že je to fakt sračka Flynn chce asi zaujmout fanoušky Architects a jim podobnejch srágor

Ruadek / 11.7.25 8:05odpovědět

Jirko, souhlas. Naprosto se vším. Jak potom taková kapela potom může hrát naživo starý věci a ty nový, nechápu. MH ztratili soudnost, působí to, že oni sami už jsou jen divadlo pro masy, závislé na Spotify.

Monachos / 11.7.25 7:38odpovědět

Debutový album MH ma svojho času vrátil k metalu, ale to čo začali produkovať v novom miléniu ma necháva chladným.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky