Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dle dostupných informací, které jsem si o německé začernalé kapele Mære zjistil, se jedná o bývalé členy technicky deathmetalové úderky Ingurgitating Oblivion. Mimo jiné, samozřejmě. Jak to už chodí, jsou oba zakládající členové IV (Christian Pfeil) a V (Ingo Neugebauer) činní v mnoha dalších seskupeních. Základní kámen Mære byl položen už před pěti lety. Nicméně větší aktivitu vyvinula kapela až po příchodu kytaristy III a zpěváka I, čehož výsledkem je aktuální EP I a smlouva s českým vydavatelem Lavadome Productions. Tato smečka své ryze technicky deathové choutky částečně nechala být a vrhla se vedle zmíněného deathu do vln disonance s dokonale černou atmosférou. Takto ze široka pojatým úvodem jsem chtěl naznačit, že není třeba čekat upocený debut mládežnické partičky, ale vyspělou nahrávku, která dokáže i přes kratší stopáž obsáhnout bohatou škálu emocí a být prakticky plnohodnotným albem.

Hned od úvodních tónů se na vás sesypou vaše nejhorší noční můry. I je natlakované vnitřním běsněním, které se však na pohled tváří rozervaně a depresivně. Což může být, nicméně je dobré povšimnout si ve vší depresi a zmaru ohně, vzdoru a vzteklého vrčení. Šestici skladeb spojuje jednotná nálada a možná díky kratší stopáži se obejdou bez vaty. Rytmicky je I suverénní. Přece jen mají IV a V za sebou dlouhé a bohaté zkušenosti. I proto je zřejmé, že své nové spoluhráče vedli k fenomenálním výkonům a nesnažili se je zastínit svým egem. Kytarista III dostal tolik prostoru, kolik jen potřeboval a často toho dostatečně využívá. Ve hře se většinou drží v kilech nebo zasekávačkách. Rockovému sólu moc nedá, ale vyhrávkami se deska jen hemží. Vokalista I se dle mého rovněž s těžkou hudební mozaikou popasoval na výbornou. Zabarvením svého chropotu mi připomíná veterána zlého hlasu Marka Reigna. Tímto hlasem si může dovolit skvělé skučení i mručení a tahat jej po vlnách hnusu, jak se mu zachce.

Atmosféricky mi I připadne jako soundtrack k psycho hororu. Duševní torturu umocňuje i jednoduchá, ale účinná grafika a jí vymalovaný booklet. To stejné bych mohl říct i o lyrice. Krátké, jednoduché texty vyvolávají v posluchači / čtenáři nehezké myšlenky. Když si k tomu představíte zlovolné vybrnkávačky a nepříjemně nepravidelné vyklepávačky… Uf a ještě jednou uf! Haha.

Na poměry podzemí a death/blackového spektra vůbec má I v podstatě krystalický zvuk. Má špinavé okraje, ale vnitřek je čistý jak dětská prdelka. Ostatně nahrávání i mix má na svědomí V. Ten je i autorem obrázků a proto je vše udělané vyloženě na míru. Někde jsem zaregistroval, že tvorbu Mære přirovnávali k Morbid Angel a Nile. Netuším proč, protože s jejich deskami nemá I zhola nic společného. Na mysl mi spíše připadnou Ulcerate, Gorguts a jim podobné legrácky. Vzhledem k situaci, která svět obklopuje ve dnech, kdy píšu tyto bláboly, mi debut Mære I připomíná soundtrack k chaosu, panice a zkáze civilizace…