Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Magenta Harvest - ...And Then Came The Dust

Magenta Harvest...And Then Came The Dust

Sorgh14.8.2018
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Tahle recenze měla už být, ale někdy prostě i dobré album proteče mezi prsty a podaří se ho zachytit pozdě. To až tak nevadí, nejsme u pultu s lahůdkami, které mají krátkou trvanlivost a nevyplácí se nechat takový gothaj prožít celý týden. Hudební kvalita nestárne.

Proto se vracím do podzimu minulého roku, kdy vyšlo druhé album kapely Magenta Harvest (dále jen a pouze MH) nazvané .... And Then Came The Dust. O MH možná každý neslyšel, přesto to nejsou žádná ořezávátka, což je slyšet hned jakmile pustíce CD. Jsou to muzikanti spojení s kapelami jako jsou nebo byli …And Oceans, Chthonian či Fintroll. Pro některé z nich je MH novým hlavním zájmem, pro jiné dalším z řady projektů, ale na povaze loňské desky není znát nějaká polovičatost. Pohrobci a souputníci slavných a slavnějších se s tím na druhém albu projektu nepářou, hrubou rašplí šlechtí hrany ladných melodií a vytváří nadmíru vyvážený celek.

 

Rychlostí se snaží vyrovnat severní metelici a podržet pochodeň živelné tvorby, pomalejších partů je méně a v nich naplno dopadá kladivo nemalé váhy. Melodie nejsou podbízivé, nejde o zženštilé, celofánově průhledné pózy, ale šikovně sestavené nápady. Hrubý, hluboký growl velí k nekompromisnímu tahu na branku a není ničeho, co by stálo v cestě. I když jde o melodickou nahrávku, tak jí nechybí tvrdost a razantní drajv. MH dosáhli vyváženého poměru, který zaručuje příjemný a vzrušující poslech. Za přívětivou poslechovostí se skrývají řízné, přesné kytary, které dominují v první linii a jsou zodpovědné za to, že album zaseklo háček. Posluchač už se potom docela snadno zdolává, protože objevuje povedenou nahrávku s výraznou tváří.


Z desky se valí často doslova monumentální zvuk, bohaté aranže nemají skulinu, všechno klape jako ve švýcarských hodinkách. Najít pojítka s jiným materiálem není lehké, asi by se našlo odevšad něco. Neutekly mi střípky blacku, ale ten je opravdu jen v odrazech rozbitého zrcadla, které podává stejně falešnou realitu jako obal alba. Kapela se víc orientuje na death metal, se kterým se nebojí projít orchestrálním kolbištěm a patřičně ho obalit pompézní aurou. Album je takovým metalovým crossoverem čerpajícím z klasických zdrojů severu, které se podařilo parádně sešít dohromady.


Milovníkům melodiky napasované do rezavé obruče metalu by mohla tahle banda sednout. MH navazují na tradici finské schopnosti složit melodicky zajímavý a přitom tvrdý matroš.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 31.5.19 16:51

Z Profan jsem byl onoho času naprosto vystřelenej. To album bylo neskutečně intenzivní a mělo v sobě haldu nápadů. Zde na první dobrou zatím ok, zejména se přidalo na echách a Dolkovu "volání do dálky", což hodně můžu, obzvšť v kombinaci s jeho pochodovými bicími, u kterých se úplně tetelim jak do nich z vejšky řeže. Nicméně oproti předchůdci už je to trochu přeprodukovaný, je tam zakomponováno zbytečně moc pičovinek, aby to bylo co nejvíc členitý a nejvíc to odnesl imo právě song Dominans, kde mě zrovna ten hnas Agnete leze luxusně na nervy. Tu rockovou přesnaženost jí nežeru. Ale je taky možný, že už na ni mám apriori averzi, protože mě v myšlenkách vrátí k hroznýmu alba Abracadabra od Dimmu Borgir, kde taky vřískala. Jinak ale dobrý, budu se tomu věnovat.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky