Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Majestic Downfall - Watters Of Fate

Majestic DownfallWatters Of Fate

Sorgh22.1.2019
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Chceme-li si dopřát dobrý doom, můžeme se obrátit buďto na protřelé vlky, nebo to risknout a zkusit někoho služebně mladšího nebo nepříliš známého. Majestic Downfall jsou právě jedni z těch ne moc zprofanovaných umělců, kteří to navzdory své "neviditelnosti" válí s velkým přehledem.

Tahle americká parta aktuálně sídlí v Mexiku, ale s hudbou čerpající z temných proudů únavy si rozumí. Aktuální dílo je v pořadí jejich pátým zářezem do análů bolestných zkušeností a bez debat ukazuje vyzrálou kapelu plnou sil, která si poradí i s podnebím netypickým pro doom metal. Ať si sluníčko svítí jak chce, i v poušti je totiž možné si užít pěknou depku. Ale nebyli by to amíci, aby do toho nepřimíchali trochu domácích surovin. Tím je death v podobě dodělávající krávy, co sotva vleče kopyta. Pomalá chůze pod horkým sluncem, bubny jako občasné údery kamenů ze zvětralých skal a těžká ruka honákova ve strunách.

 

Majestic Downfall (MD) na to jdou od lesa, chytře se vyhýbají záludným stezkám, které by je mohly svést mimo směr a důvěřují přímočarému kumštu. V šesti skladbách, které se natáhly do hrací doby lehce přesahující padesát minut, nás zatíží klasickým death-doomovým nákladem, který je příjemně čitelný a zbytečně neexperimentuje. To nevylučuje použítí zajímavých aranží, které jejich hudbu přece jen drobátko odlišují. Troubení hornů nebo praskot statické elektřiny nepatří zrovna mezi běžné prvky, ale MD je do díla vložili s citlivou jistotou kuchaře, který nabírá mezi prsty špetku šafránu. Nám se díky tomu otevírá obzor nevšední, atmosférické příhody, která nás mění v překvapeného činitele. Škoda jen, že si tyto lahůdky nechali jen do poslední skladby, která je tak asi neodvážnějším kouskem na albu. Jako by se báli zlomit rigidní zákon žánru a posunout se mimo jeho mantinely. Jak už jsem řekl, drží se spíš klasických postupů.

 

 

Jako ve snách se chápeme zábradlí z klavírních tónů a sestupujeme do hlubin kytarového marastu, kde nacházíme známé obyvatele temné říše. Watters Of Fate je jako nimrání se v hnijící ráně. Její okraje hrají všemi barvami, což je vizuálně atraktivní a když fantazie zavelí, dokáže vyvolat i zápach rozjeté gangrény. Album tone v těžkopádných skladbách bojujících s ambicemi melodických hitů, chladný rozum v pozadí je však drží na opratích a nechá je dojít jen na pomyslný práh slávy. Pro mnohé to bude melodické dost, to platí i pro mě a kouzlo desky vidím ve vyváženém použití drsného a měkkého přístupu. Zachmuřenost, deathový vokál a deptající rytmika zajišťují stylový základ, na kterém se linky podladěných kytar hezky vyjímají. Občasné akustické vstupy rovněž zvyšují sentimentalitu nahrávky.


MD nestvoříli světoborné dílo, v tom mají jasno určitě i oni sami. Avšak nic nestojí v cestě tomu si Watters Of Fate vychutnat a čas od času se k němu vrátit. Žánrově vyznává věrnost a stabilitu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky