Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mallephyr - Ruins Of Inner Composure

MallephyrRuins Of Inner Composure

Sorgh13.6.2024
Zdroj: bandcamp, youtube
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Ruins Of Inner Composure je variabilní a nejednoznačná deska. Přesto stále ctí jistá pravidla, díky kterým tu máme prvotřídní black metal.

Velké těšení a opakované kontroly médií, tak nějak vypadalo moje čekání na novou desku české blackmetalové jistoty Mallephyr. Na první pohled to neladí s mou opožděnou reakcí na ni, kdy éterem už dávno létají různě fundované názory. Souhra událostí v osobním životě mi hodila do soustředěného poslechu nabroušené vidle a já se tak k albu dostávám až tehdy, co květen dává poslední sbohem. Nedá se nic dělat, důležité je, že chuť k poslechu a čas se albu věnovat získává navrch, proto se podíváme miminku na dáseň.

 

Zuby jsou prořezány, ano, tady se nejedná o mládě, nýbrž vyzrálý kus s jistou historií v zádech. Mallephyr na svém novém albu potvrzují chuť se vyvíjet a tvořit se záměrem překvapit. Nové album určitě uspokojí i náročnějšího posluchače, pro kterého by klasicky odfidlaný black neznamenal víc než rutinní zastávku šaliny na cestě do práce. Ruins Of Inner Composure je deska variabilní, nejednoznačná, a přesto ctící určitá pravidla, bez kterých bychom asi mluvili o jiné hudbě pro jiné publikum. Skladby jsou galvanizovány černou melodikou, u které vítám originalitu a svěží dech. Kytarové riffy v jejím jméně cestují od jednoho konce stupnice na druhý, aby maximálně využily možnosti prostoru a servírují uším poměrně široký horizont. Cítím, že nápady mají dveře otevřené dokořán a proudí do nitra svébytné alchymie. Nynější black metal notně pokročil od minulé, mnohem přímočařejší nahrávky Womb Of Worms.

 

Album nic nedbá na meteorologické jevy, vichřice, meluzína či námraza na oknech jsou ignorovány a na zvuk desky nemají žádný vliv. Raději se zaobírá chladným zvukem rezonujících dómů, vlhkých slují a zkreslenému přenosu zvuku. S uspokojením poslouchám drobná kolísání tónů namáhaných strun, avšak není to nejistota, takhle zní namáhaný kov a nezpracovaná ruda. Název alba dostává svůj význam. K jeho pochopení není třeba za každou cenu spěchat, stačí držet krok s kapelou, která se rychlosti nebojí, ale používá ji s rozvahou. Projdeme si krajem středních temp i pomalejších meandrů rytmu, kde je prostor nechat atmosféru vykvést. Protože kompozice nepatří mezi ty nejjednodušší, chce to určitý čas, aby odkryly svá tajná místa. Potom dávají posluchači celou řadu podnětů, ať už v podobě kytarových sól, střídajícího se rytmu, nebo zvláštních vsuvek do jedoucí mašinérie. Rychle odmlácené pasáže uprostřed volnějších ploch podporují dynamiku té konkrétní skladby a nalévají posluchači živou vodu v kraji temných pomalu hraných pasáží.

 

Slova o chladném zvuku a tajících tónech studených kytarových linek by mohla naznačit, že se kapela shlédla ve francouzské škole, která vychovala mistry tohoto specifického zvuku a atmosféry. Ovšem není to tak a snad nebude znít jako rouhání, když uvedu, že mi přišli často na mysl norští Mayhem. Za tyto určitě ne zcestné myšlenky může víc věcí. Jednak je to baskytara zdatně podepírající některé melodické motivy, za další řada velice věrných kytarových partů, a pak také vokál, který se podobá temné deklamaci zatím posledního lídra Mayhem. Tahle podobnost není nijak násilná, jakože bych se soustředil na to, k čemu nové Mallephyr přirovnat. Přišlo to úplně spontánně a čím dál víc tam ty paralely nacházím. Jsou bonusem, který obohacuje jinak originální nahrávku a vnímám je jako přirozené sblížení tvorby dvou kapel, aniž by v tom musel být záměr.

 

Ruins Of Inner Composure je výborné album, které se vymyká standardům a hledá cestu, jak dělat věci jinak. Mallephyr se posunuli o pár řádů výš a ukazují čím dál silnější zřídlo inspirace. Potvrzuje se, že vůbec nezáleží na tom, jak často se o někom mluví a kde všude visí něčí plakáty. Když přijde něco podobného bez velkých fanfár, tak je to tím větší pecka.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky