Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mallephyr - Womb Of Worms

MallephyrWomb Of Worms

Bhut22.12.2018
Zdroj: CD //#SAT209 / MRP.021
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Mallephyr se derou do popředí tuzemského death/blacku náležitě ostře. Natočili výrazné album plné bohatých kompozic a vynikajících aranží. Silná a kvalitní nahrávka.

Zdá se, že letošní rok celkem přál tuzemskému black metalu. Ostatně i tomu světovému, ke kterému se čile připojují i naše kapely, které to berou za správný konec. Veličina jménem Mallephyr se hlásí s druhou deskou a hned můžeme hovořit o dalším skvělém záseku. Womb Of Worms je název, který si prosím zapamatujte.

 

Už před dvěma lety se Mallephyr ohlásili výtečným debutem, kde sami sobě nastavili vskutku vysokou laťku. Nové album není o tom, zda tuto metu posouvá nahoru, či dolů, ale o jasném udržení si vydobytého statutu. Jedním z důvodů je prostý fakt, že kapela nestagnuje a vyvíjí svůj rukopis. Proto najdeme hned několik rozdílů mezi oběma nahrávkami. Novinka je poslechově náročnější a kompozičně zádumčivější. Deathmetalové výjezdy sice nechybí, ale jejich převaha není tak značná, jako tomu bylo dříve. Tentokrát se více tlačí na tajuplnou náladu a rituálnější charakter. To se pak odráží v delších kompozicích a komplikovanějším průběhu. Tedy, ne že by Assailing The Holy bylo něco ryze přímočarého, ale novinka je v tomto ohledu méně průchozí. Samozřejmě nechybí zde svižné pasáže s perfektními vyhrávkami, ale jak jsem již řekl - ten odér tmářství je cítit intenzivněji.

 

Album obsahuje několik výrazných motivů, nebo lépe řečeno momentů, které vás donutí zbystřit pozornost. Vedle kytarových melodií, je to jednoznačně pasáž s čistým vokálem, nebo drobné intermezzo mezi titulními skladbami. O pestrost nikdy nebyla u Mallephyr nouze, tahle kapela od začátku hraje složitěji a jednoduché hoblování je pro ní tabu. Ona určitá zapeklitost kompozic vás pak donutí k jejímu opětovnému poslechu, aby ucho rozkrylo nová zákoutí a nové vyhrávky, které se zkraje podařilo přeslechnout. Tím pádem deska slušně roste a její význam nabývá na síle. Nic povrchního, všechno je důsledně propracované, aby album neztrácelo drajv.

 

 

Výše jsem zmínil polohu čistého zpěvu, které dle bookletu soudě, patří rovněž Opatovi, stejně jako zbytek vokálních kreací na albu. Nutno dodat, že na pestrosti zpěvu se opravdu nešetřilo. Najdeme zde hrůzostrašné vypravěčství, stejně jako právě čisté linky, které vás zaručeně dostanou. V převážné většině však stejně jde o ostré diktování, kterému sem tam nechybí ani zlověstné ugh. Z toho plyne, že současná poloha kapely je zase o kus dál. Skupina na sobě maká a předvádí výkon, který zasluhuje uznání. Možná i proto se nahrávky ujal zahraniční label (v kooperaci s tuzemským), aby bylo album lépe vidět i mimo republiku.

 

Za zmínku rovněž stojí i obal plný červů a všelijakého hemžení. Červíci vás provází téměř na každé stránce bookletu a na samotném CD je jich pak celá hromada. A to nejen na té potištěné straně, ale i na té čtecí, kde okrajový pruh tvoří několik červů a loga vydavatelů + logo kapely. Vskutku efektní provedení, se kterým si nakonec věděla rady i moje sestava, oproti dříve recenzované nahrávce. Takže nejen hudebně, ale i edičně velice zdařilá deska, která si své místo v tuzemském žebříčku najde zaručeně velmi vysoko. Kvalita.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 5.5.19 6:45odpovědět

Přicházím pozdě, ale přece :) Parádní věcička, takovou domácí smečku musíme velebit!

Sarapis / 19.2.19 15:14odpovědět

Perfecto!

Matouš / 22.12.18 13:37odpovědět

zlověstné ugh :D :D

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky