Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Boloňští black metaloví avantgardisté MALNATT nejsou žádní nováčci. Mají na kontě několik alb a „Principia Discordia“ je už dokonce pátá nahrávka. Z původního složení je v kapele sice už jen zpěvák a sestava kolem něj je čerstvá, ale na výsledku nic nepoznáte.

Lyrika je psaná a zpívaná v rodném boloňském nářečí. Pánové se inspirují italskou poetikou, hermetismem, ironií a absurditou, vše podané v sarkasticky filozofickém nadhledu plném rozepře, jak se patří s ohledem k názvu desky. Základ MALNATT tvoří severský black metal prošpikovaný temperamentní jižanskou melodikou, která se opravdu umí vetřít pod kožich. Při prvních pár posleších se může zdát, že deska nedrží pohromadě, ale nedáte-li se zastrašit, dáte jí šanci, objevíte pestrou, pěkně šlapající sbírku black metalových songů. Ihned ze začátku mi učarovala nářezová, ale jemně melodická „Ulver Nostalgia“ s hostujícím ženským vokálem nebo do Enslaved zacházející, psychedelickou atmosférou ověnčená „Don Mateo“. S přicházejícími poslechy okouzlení z „Ulver Nostalgia“ vyprchalo, avšak druhá chválená v mých očích roste v grandiózní záležitost.

Úvodní „Manifesto Nichilista“ vás do světa „Principia Discordia“ hodí bez varování. Jedna z nejrazantnějších věcí na desce. „L'Amor Sen Va" na pomezí hard rocku 70. let a satyriconovského black'n'rollu umí nadšení z desky prohloubit. I nadále se pohybujeme v těchto mantinelech, tu víc do Satyriconu, tam do Enslaved. Tento fakt není příliš lichotivý, ale dá se říct, že skladbám samotným to nevadí, ale originalitu to zrovna nepřináší. Duo instrumentálek „Intramezzo Erisiano“ a hlavně závěrečná křehká „Il Sentiero dei Nidi di Ragnarok“ vybočuje z celku, avšak pro mě jsou právě ony skladby tím, co desku vytahuje z epigonství a patosu.

Přiznávám, že mě k poslechu „Principia Discordia“ přivedla náhoda a také kritické recenze publikované zároveň s velkou chválou. Deska tudíž doslova splnila význam svého názvu. Z pohledu kritika jsem rozpolcen. Instrumentální dovednost muzikantů, schopnost napsat riff, který zasáhne posluchače rovnou na solar, jsou nezpochybnitelné. Přílišné citování mnou zmíněných legend je ale stahuje o třídu níž. Mohl bych MALNATT také vytknout, že pustili nejen geniální nápady, ale zrovna tak ty průměrné až šedivé. Pak se stane, že po absolutní nirváně začnete zívat, koukat po hodinkách a nervózně si poklepávat do stolu.

Nenechte se mnou odradit a „Principia Discordia“ si s chutí pusťte. Kdo má rád volnost, silné melodie, skandinávský black metal beze vší ortodoxnosti a nevadí mu citace stokrát omleté, může si přijít na své. MALNATT mají totiž šmrnc, že jim vše s radostí odpustíte.