Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Moravské háje a louky nám tentokráte porodily partičku Mandoria z Boskovic. Tito odvážlivci, částečně složení z ostřílených hráčů, tvoří vcelku mladé uskupení a bez varování (demo apod.) na nás vrhají svůj plnohodnotný debut „Inspirations And Dreams I“. Odvaha vtrhnout do hájemství smrti, spřažené s atmosféričností a technickým pojetím hry se v našich luzích tak často neslyší. Přesto absence dema nebo nějakého jiného mezičlánku před debutem chybí. Kapela by potřebovala větší odstup a nechat svůj materiál a pero komponistů více dozrát.

Mandoria se rozhodla pro svoji tvorbu kovat kov, který před nimi připravovali samotní Death či Cynic, možno také zmínit Sadist. Odvaha se cení, přesto v případě „Inspirations And Dreams I“ se cesta povedla tak z poloviny. CD působí rozplizle, ne nechutně, nebo neposlouchatelně, ale vezměte v úvahu stopáž alba Human od Death - půlhodinka nářezu v nejvyšší kadenci nápadů a originality vrchovatě stačí. Kolekci by prospěla vysoká komprese nápadů, silných motivů a melodií, které se v hudbě nalézají. Pevně doufám, že příště se budeme moci kochat albem vyšší třídy. Největší kritiku však zaslouží zpěv. Už tak je projev kapely hozený do minulosti, ale vše doslova pohřbívá nudný, jednobarevný, neohebný hrubý vokál. Věřím, že Martin, krom kytary, do svého vokálního projevu dává vše, spoustu energie, přesto tudy cesta do vyšších sfér nepovede. Na scéně je spousta vokalistů, kteří jsou průměrní, ale mají alespoň jisté charisma, či jiné nepopsatelné propriety. Projev kapely napovídá mnoho cest, jak tento nešvar vyřešit.

Než začnu hledat pozitiva, ještě budu chvíli cintat z poháru hořkosti. Snaha hrát technicky, zasluhuje pozornost, přesto se často nemohu zbavit sluchového ocasu, jako by to ansámblu jaksi nešlo přes panty. Některé party jsou doslova krkolomně nuceně zahrané a působí spíše nepatřičně než technicky.

CD se honosí vcelku slušným zvukem, s ohledem k vydání ve vlastní režii, čitelnost a balanc nástrojů je bezchybný. Klávesy vzorně zapojené do celkového výrazu s rozsáhlými plochami nemají prostor na úkor jiných instrumentů, jsou samonosné, vhodné, nikoliv pouze na efekt. Největšími poklonami však musím počastovat kytarové dvojspřežení. Užívám si vynikající práci s náladami a odstíny v songu „Winter Sky“ - můj kůň celého CD. Bohužel musím i zde hořekovat, skladba měla zůstat instrumentální. Kytarová sóla jsou samostatná kapitola, velmi chutná, neotřelá, padnoucí do skladeb, vyznavači této disciplíny budou jistě spokojeni.

Celkový dojem z CD je tak rozervaný, častokráte se rozplývám a bužíruji, ale většinou spadnu do jímky u bazénu a koupu se v něčem, co nechci slyšet. Desetkrát komponuj a promysli, měň, než jednou necháš zvěčnit. Závěrečné dva bonusy, autora textů skupiny Mandoria, albu přináší pomyslnou rohožku, o kterou je možno si otřít uši. Recitativ vlastní tvorby, doprovázený akustickou kytarou a ruchy, zapůsobí emotivně na všechny otevřenější hlavy. Dobrá tečka.