Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Manes - How The World Came To An End

ManesHow The World Came To An End

Victimer20.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Jednoznačně dosavadní vrchol tvorby Manes. Hudební závory zvednuté již z dob "Vilosophe" nezůstavají otevřené ... byly odpáleny. Není žádných hranic, žádných omezení. Absolutní hudební svoboda.

Tak nějak dopředu jsem počítal s tím, že se recenze na zatím poslední album norských experimentátorů Manes ujme někdo povolanější, ale zatím se tak nestalo, proto jsem se rozhodl, že se o ni pokusím sám. Kapelu, která se drží spíše v pozadí známějších souborů, sice považuji za jednu ze svých oblíbených, ale kdybych tvrdil, že ji mám dokonale zmapovanou, zřejmě bych lhal. Vlastním dvě poslední nahrávky a jednu starší z jejich ještě black metalového období.

 

Norští nezmaři započali svou kariéru v roce 1993 jako jedna z dalších skupin holdující černému kovu, tolik v tehdejší době protěžovanému a úspěšnému. Pokud mohu soudit dle alba Under Ein Blodraud Maane, věnovali se tehdy jeho atmosféričtější podobě a myslím si, že už v oněch časech produkovali svým způsobem zajímavý a "jiný" pohled na tento styl. Kloubení syrového metalu s lehce netradičně využitými klávesami sem tam připomínal tvorbu raných Burzum a jindy zase působil docela neotřele. Tak či tak, toto album považuji za jedno z těch zajímavějších z konce minulého století ve zmíněném ranku.

 

V minulosti ještě pár okamžiků zůstanu, protože je třeba připomenout to hlavní. Tím je zásadní hudební přerod Manes, který se odehrál roku 2003, kdy kapela připravila dokonalý šok svým příznivcům nahrávkou Vilosophe. Na tomto počinu se již představují v úplně jiném světle, kdy se nejen oprostili od black metalu, ale dá se říct, že od metalu všeobecně. Vilosophe představuje Manes v experimentálním rozpoložení, kde má každý styl a každá myšlenka volnou cestu do jejich tvárných představ. Výsledkem je ojedinělá práce s kytarovou i elektronickou hudbou, s doteky odkudkoliv, dotažená do velmi chutné podoby.

 

Na jaře to bude již rok, kdy Manes vyšli ze studia s novou a očekávanou porcičkou, která dostala název How The World Came To An End. Je to již sice delší doba, a tak by bylo hloupé hovořit o horké novince, ale připomenutí tohoto skvostu si prostě nemohu odpustit. Jak patrno, na desku budu pět chválu, ale nebylo to od samého začátku tak jednoduché. V době, kdy jsem se k ní dostal, jsem byl silně ovlivněn předcházející Vilosophe, kterou jsem tak hltal, že přes to nejel vlak a další porci Manes jsem zpracovával s jistým neklidem a rozpolcením. Dalo by se říct, že mě ničím nezaujala, dalo by se natvrdo říct, že se mi přímo nelíbila. Proto bylo lepší se tím příliš nezabývat a nechat to uležet. Jak řekl, tak udělal a výsledek se "zaplaťmanes" dostavil. To bylo ve Slezsku radosti ... S delším časovým odstupem jsem do alba naplno pronikl a jen jsem si liboval v jeho delikatesních vibracích a objevování nových, skrytých míst. Musím se přiznat, že jsem How The World Came To An End posedlý, takže se obávám, aby vše nevyznělo jako prázdné tlachání s hlavou v oblacích, bez kontaktu s realitou. To ať si pak každý přebere po svém.

 

Bez sebemenších náznaků podobnosti, bych připomenul dvě nahrávky z minulosti, při kterých jsem měl téměř stejný pocit dokonalosti, naprosto čistého umění. Jsou jimi Tiamat a jejich A Deeper Kind Of Slumber z roku 1997 a Ulver se svým zpracováním díla Themes From William Blake´s ... Tyto zásadní poutavé experimenty zmiňuji zejména pro jejich jedinečnou sílu v překvapivosti a práci s úžasnou lehkostí v kloubení několika nemetalových stylů, v té době víceméně metalovými hudebníky. Ať už je to hypnotická atmo koláž vytvořená na základě vizí Johana Edlunda, či neotřelá temnota norských vlků, obě alba mají zvláštní dar úplného vtažení, až chorobné závislosti...

 

Ze směsi elektroniky, psychedelického rocku, trip hopu, hip hopu a kdo ví čeho ještě, mám u Manes po letech velmi podobné mrazení. Vše do sebe bez sebemenších škobrtnutí krásně zapadá a je úplně jedno jakým krokem k tomu došlo. Není třeba se zmiňovat o jednotlivých bodech alba, ale pokud v písních Come To Pass a The Cure-All zazní hip hop ve francouzštině a já se svým odmítavým postojem k tomutom hudebnímu stylu mluvím o nejlepších kouscích, zřejmě se něco dalšího zlomilo. Rozhodně to není materiál pro každého. Ti otevřenější už mají vše jistě probádáno, další kteří budou chtít ochutnat něco netradičního směle do toho a ostatní "kovomejkři" pro jistotu utíkejte hodně daleko.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ygnor / 21.5.15 17:42odpovědět

...vše bylo řečeno. Pozor však na ty co "Nobody Wants The Truth"

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky