Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Marduk - Wormwood

MardukWormwood

Sorgh5.1.2010
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Pokračování nastoleného kurzu směrem k větší pestrosti a zábavnosti, kterým se nechám rád unášet. Už to není jen bohapustý rychlopalný hukot, sází se víc na atmosféru a kumšt. Opět smekám klobouk.

Opravdu s velkým očekáváním jsem upadnul na album zbrusu vytažené ze soustruhu jménem Marduk. Naplní se mé naděje či se zklamaně odpotácím do Pátera k jukeboxu, bych si přiložil náplast z alba Rom 5:12?  

 

Zmiňovaný předchůdce totiž bez obalu představil kromidlo Marduk natočené o devadesát stupňů stranou, což se mi velmi líbilo a předpovídal jsem tak sám sobě novou éru švédských bestií,  která směřovala z kulometné palby směrem k pomalejším, avšak o to drtivějším dělostřelcům. Změny byly cítit už po odchodu Legiona na konci roku 2003, ovšem na „Romu“ vše vykrystalizovalo v černý démant. Kariéra Marduk se tak dá zjednodušeně dělit na dobu páně Legiona a pána Mortuuse. Obě etapy mají svou specifickou podobu, přičemž aktuální novinka je už třetím regulérním piškotem na Mortuusově dortíku. Proto ta zvědavost. Bude zákusek stejně zaleželý jako předchozí „Rom“, nebo se výtrysk originality změní v klokotání již známé stoky?

 

Obligátní a nicneříkající intro zabírající první půl minutku úvodního válu se otevírá do masového hrobu padlých a navztekaných civilistů. Upalující tempo si nebere servítky a Marduk tak po vzoru svých tradic kážou bezútěšnost a prázdnotu našeho bytí. Už zde je možno nalézt několik míst zvoucích k odpočinku, kdy tempo zvolní či nastane čas pro temnou deklamaci. Ano, ta osvěžující různorodost je tu zase. Druhý kus švédské krmně už odhodlaně dokazuje sílu středního tempa, kde to Marduk velmi sluší. Mohutné opusy skýtající pocit majestátna jsou opentleny nezadržitelnými údery bubnů, jdoucími až k morku kostí boha Hefaista. Tlučmistr Lars Broddesson zkrátka ví, jak ikonu potýrat, nebesa nechť přivřou oči. A jsou tu další a další vály, celkem lze napočítat desatero přikázání. Z nich bych vyzdvihnul až místy black/rollovou Into Utter Madness a hlavně skvělou Whorecrown, kde je ústřením motivem vskutku originální melodie. Zbytek alba pokračuje nastoleným směrem. Troufnul bych si ho přirovnat k láhvi šampusu. Po otevření dojde k výstřiku bohaté pěny, ovšem postupem času dochází k úbytku tlaku, pěna řídne a nakonec zbydou jen jednotlivé bublinky na skle. I zde po chvíli dojdou erupce nápadů a album spěje k všednímu produktu. Ale snad to není na závadu. U Marduk jsme zvyklí na určitý typ práce a ta tu prostě je. Na nějaké vrtochy není mmoho místa.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.7.14 9:07

Mě to časem zasáhlo stejně silně jako všechny desky minulé, ačkoli cesta byla dost trnitá. Není to nejsilnější materiál, není to bez hluchých a zbytečně natahovaných míst ale má to sílu. A s přihlédnutím ke konkurenci - té alternativně / atmosféricky rockové - jsou o několik levelů výše. A toho si sakra cením. Ctím z desky především to, že Anathema hledá nový výraz a deska je tudíž částečně pátráním po nové hudební řeči a částečně tím vším již řečeným. Vracím se k tomuto dílu poměrně často, baví mě to, takže jsem relativně spokojen. I nadále v nich cítím jistou záruku toho, že každá další deska mě bude bavit i nadále, což u většiny starých kapel už pro mě neplatí.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky