Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Marillion - Sounds That Can

MarillionSounds That Can't Be Made

Sorgh28.1.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Oprosti se od všedních starostí a poslouchej. Alespoň hodinku z denního přídělu věnuj své duši a nech ji konejšit. Víme jak, vzkazují Marillion.

Nepříliš zmiňované, avšak výtečné je nové album nazvané Sounds That Can´t Be Made, se kterým v loňském září vyrukovali uctívaní veteráni Marillion. Pod vlajkou této kapely již celé generace procházejí branou rockového katechismu, který má v různých etapách zcela odlišnou příchuť. Proto byla povinnost se novinkou trošku probrat a nepřejít tento fakt zbabělým mlčením.

Album nabízí skoro hodinu a čtvrt poklidného rocku, který měl čas vyzrát a získat auru nadčasového alba. Ti, kteří s Marillion rostli a dospívali, možná budou hovořit ve smyslu nenápadného odcházení, ale já se nezatěžuji srovnáváním, protože tak dlouhý čas, jaký Marillion hrají, nelze pojmout do několika vět. Natož nelze předpokládat, že by se nynější tvorba mohla srovnávat s hudbou let sedmdesátých, osmdesátých či ještě pozdějších. Divokost, nasazení a elán musel být jednou nahrazen zkušeností, která přináší nadhled, klid a vyrovnanost. Kdyby to tak nebylo, tak bychom Marillion už asi neposlouchali. Ať tak či onak, já se tímto směrem ubírat nechci a prostě si užívám dobrou desku, jedinečné dílo, které obstojí samo o sobě. Celá deska se většinou nese na vlnách pohodového rozjímání, které Steve Hogart dolaďuje svým nenásilným přednesem. Hladce modeluje myšlenky, na které není třeba příliš zesilovat vokální aparát a jen velmi zřídka skladbu graduje emotivnějším křikem. Některé songy bych se nebál nazvat tím příšerným slovem ploužák, které opravdu nemám rád, ale které celkem výstižně popisuje vlny citů, jež se z desky valí. Určitě nejde o nějaké jednoduché a laciné popěvky s cílem utvořit pozadí pro zaláskovanou dvojici, ale věřím, že řada milenců by si intimní chvilky za zvuků Marillion mohla užít.

 

Za příklad mohu uvést romantický Móntreal anebo Pour My Love. Pro zdravé udržení rovnováhy se na druhou stranu vah pokládají dramatičtější kusy jako úvodní Gaza, která svojí délkou sedmnáct a půl minuty tvoří náročný vstupní epos, který je ale tak promyšlený, že fajnšmekrova duše zaplesá. Musím přiznat, že pro mě je Gaza luxusní kokino, které se na jazyku nestačí rozpustit. Tento fakt podporuje lehce orientální tón, který skladbě dodává na pikantnosti. Skladba mnohokrát mění směr, jednou se nabízí jako háravá fena na zádech, podruhé se po laskající ruce ožene zuby. Osobně mám nejraději pasáž na přelomu sedmé a osmé minuty, kde se krásně zviditelní kytara (nebo basa?) a sebevědomě doprovází Hogartův zpěv. Gaza je košatá jako ovocný strom, díky bohu za její délku. Jinak nevím, jak skloubit tolik různých motivů, těch poklidných i ostřejších. Dalším příkladem, který spadá do druhé misky vah je titulní song Sound That Can´t Be Made. To je typický představitel stylu, a klidně by se mohl vyskytnout v repertoáru Genesis nebo Pink Floyd. Ten rytmus, výrazné klávesy, je to tam cítit.

Zobáček vah se po odeznění celé hrací doby udržuje kousek vlevo, kde se načítají jemnější a citlivější aktiva desky. Takový je celkový dojem a předpovídá albu roli odpočinkové terapie, jakýchsi hudebních lázní. A když slyším hymnus spokojeného chlapa – A Lucky Man – tak se musím mimoděk usmívat. Prostě jen tak, obyčejným štěstím, které pramení jakoby z ničeho. Je to „jen“ pocit. Ale k sakru, tam kde je štěstí, to prostě musí být slyšet.

 

I truly am

a lucky man...

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Stick / 29.1.13 15:09odpovědět

Brilantní deska, asi to nejkrásnější, co loni vzniklo. Deska v sobě sdružuje všechny výrazné atributy muziky Marillion posledních let, což koření o některé netradiční postupy. Překvapivá je například tvrdost úvodní skladba Gaza. Na albu neshledávám jediný slabší moment, všechny skladby jsou dokonalé ale pro mě největší katarzi představuje samotný závěr alba, The Sky Above The Rain, tahle nádherně procítěná skladba mi hraje snad každý den a nemůžu se jí nabaži

-krusty- / 28.1.13 18:00odpovědět

Já myslím, že MARILLION budou zvyklí na leccos...a nějaká fena by je nerozhodila :-):-) To je fuk co jsi tím chtěl říct, je to v textu efektní :-):-)

Sorgh / 28.1.13 16:38odpovědět

Myslím, že ta fenka by zaskočila i samotné Marillion... Co jsem tím chtěl vlastně říct?:-)

-krusty- / 28.1.13 14:03odpovědět

"...háravá fena na zádech..." bože, co je to za slovní spojení ve spojitosti s tímto albem? :-):-):-) Ne, je to krásně napsaná recenze. Album znám tam i zpět dokonale.....souhlasím a už mám jasno, co dnes vložím do přehrávače! :-) DOKONALOST!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky