Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Master

Master's HammerVracejte konve na místo

Victimer4.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Domyšlenější a temnějšího dílo z kategorie velebených mistrů svého řemesla. Jak tématicky, tak personálně výživné zalévání příbytků mrtvých příbuzných.

Vracejte konve na místo. Tak stojí psáno na upozorňující tabulce nejednoho venkovského krchova. Tak bylo psáno na jednom z míst posledního odpočinku, když se tudy procházel Franišek Štorm. Tento pořádek zaručující nápis mu natolik utkvěl v paměti, že byl přesvědčen ho použít jako název nového alba českého klenotu black metalu MASTER´S HAMMER. Ano, legendární mistři černého řemesla jsou po dvou letech zpět. "Mantras" tedy odsuňme do minulosti a nechejme rozeznít čerstvou konevní mystiku.

 

Hlavní strůjce hřbitovně experimentálního black metalu Franišek Štorm tentokrát nespolupracoval se všemi členy kapely, ale obrátil se na pomoc Blackieho, Honzy Kapáka, Joe Harpera k mé radosti také na frekvetovaného návštevníka asijských pissoárů Necrococka. I když ten není co do hudebních příspěvků tak výrazný. Výsledkem je pak skvěle nazvučené hutné dílo disponující velkým nadhledem a připomínkou starých rituálních časů. Novinka je opět experimentálním kouskem, ale rozpětí těchto, černý kov překračujících vlivů, není tak markantní jako tomu bylo u předchůdce. "Mantras" je jistě záslužným albem obnovené diskografie našich předních okultistů, ale díky nadvládě odletů mimo žánr, jsem měl občas pocit, že neposlouchám jen jednu kapelu, ale dvě a to mě mátlo. Přesto jsem na něj nazanevřel, nebylo ani proč. Aktuální průvodce kropící tématikou působí daleko pevněji a drží více při sobě.

 

"Vracejte konve na místo" není jen comebackovým albem č.2, ale materiálem, který má skutečnou sílu a podmanivost a můj názor je ten, že svého staršího sourozence ve většině faktorů předčí. Působí dotaženěji, přesvědčivěji a není to jen celkově metalovějším feelingem. Ano, jistě jsou tu místa, která svým rouháním připomenou starší opusy, ze kterých dodnes všichni zainteresovaní ejakulují sémě kultu a odvolávají se na ony časy počátku devadesátek. Také je ctím a také je tu cítím, jsou tu prostě opět s námi. Ovšem letopočet pokročil, smysly a pochody domanínského typografa jakbysmet, na místě se tedy nestojí a vše je vychystáno v tendencích dneška. Nové album sype své trumfy jeden za druhým, není z něj párán přehnaně vatózní matroš a není ani házen v hrstech do davu. Alespoň v drtivé většině. Semknuté, experimentálně tvrdé, dominantně přímé a podmračené - takové je konevní poselství z hřbitovů rozličných krajů.

 

Musím dodat, že vedle velmi povedené kresby na obalu je vše v naprostém pořádku také v novém designu webu, doprovodných fotografiích a o nových textech ani nemluvě. Ty netřeba nějak připomínat, natož mátožně představovat. Tahle Františkova priorita je kapitola sama pro sebe a stejně tak aktuální lyrika nabízí mnoho kouzelných obratů jazyka českého. Ostatně byl to právě styl Františkova psaní, který mě trvale infikoval a vedl mě. Proč to nepřiznat... Suma sumarum - "Vracejte konve na místo" je živelným organismem, překračující nejedno dílo z jejich minulosti, ale mluvit o něčem extra výjmečném mimo chápání, asi také není na místě. Přítomná epizoda s funerální aurou jest nezaměnitelnou, v kontextu s českou konkurencí hodně vepředu a svým originálním přístupem pak jedinečnou. To je nezpochybnitelný fakt, byť se budou názory na ni opět různit. Já jsem ovšem své konve vrátil kam patří a vím tedy o čem píši.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky