Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mastodon - Once More

MastodonOnce More 'Round the Sun

Victimer22.8.2014
Zdroj: flac / mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX-H330
VERDIKT: Rockovější, uvolněnější a širším masám přístupnější MASTODON stále těží ze své pohody a nadhledu.

Tahle partička pokreslených rukou a nohou už pěkných pár let, když ne určuje, tak rozhodně ukazuje, jakým stylem je možno zamést metalový chlívek, když se to trochu umí. A nikoliv s nosem nahoru, to jen tak pro pořádek. K MASTODON neodmyslitelně patří cit, přirozený dar v progresivním myšlení a taky solidní porcička muzikantské mazanosti. Zatěžkané starší kusy vystřídaly ty smířlivější, na druhou stranu ovšem také hudebně půvabnější. Někomu víc voní to staré, bouřlivě se valící kamení, někdo prahne po čerstvé energii a neobjevených možnostech s prstem ukazujícím za obzor. A po čem prahnou sami MASTODON? Teď už si můžeme v klidu říct, že po chytlavější písničce a celkově srozumitelnějšímu hudlání toho strašného randálu, kterému se říká metal. MASTODON dneška - vnímavá to kapela reagující na potřeby běžného posluchače.

 

To ovšem berte s jistou rezervou. Kapela si to možná žene ve směru civilizovanějšího projevu, ale nadále ve vší počestnosti. Nová deska je především velmi dobrá záležitost a ve všem tom vrzání kolem hravě převyšuje své kolegy ve zbrani, kterým se nedostalo tolik talentu ani chytrosti. "Once More 'Round the Sun" ukazuje MASTODON dostatečně variabilní a připravené na nové výzvy, aniž by tím utrpěla dosavadní tvář kapely. Je fakt, že novinka se nějakým progresivním soundem a smýšlením může chlubit jen těžko, ale o tom to dnes není. Máme co do činění s poměrně zábavně poskládanou nahrávkou, která sice zpočátku o svých tajemstvích zarytě mlčí a tváří se docela obyčejně, ale později je přece jen ukáže. Pak už lze pouze čekat, kdy se sama kapela přihlásí o další cestu kolem slunce, kam vás ráda vezme s sebou.

 

Mastodon

 

Rockující jízda, které nechybí vzdušná energie ani (stále) hřmotný spodek, se blíží do míst, kde je blíž ke ksichtění se z billboardů na dálnici, ale proč se netlemit, když to stojí za to. A pokud jsem o pár řádků výš naznačil cosi o skladatelské mazanosti, tak samozřejmě nechybí ani na této desce. Ba co víc, kdyby chyběla, mohlo by být hůř a ten pozitivní dojem by se krapet zakabonil. "Once More 'Round the Sun" není albem na přehlídkové molo, odkud lze s otevřenými ústy zírat na dokonalé kusy a nevnímat okolí, je spíš zapotřebí namáhat ucho a pár věcí si pospojovat. Což je jenom dobře. Počáteční dojem, že se kapela možná až lacině utápí v jakési přidušenosti a plytkosti, taky postupně zmizel.

 

Ne, novinka jistě není stěžejním produktem nadité diskografie těchto maníků, ale zásadním produktem jejich kupní síly být může. Do mé oblíbené verze jak se vysmát veškeré hudbě kolem - "The Hunter", má nové album poněkud dál, ale bavím se pořád dost dobře na to, natož abych se nějak čertil. "Once More 'Round the Sun" je klidnou hladinou s mnoha zálivy. Svou dávku propařené psychedelie dostanete tak jako hudební přehled nad ní samotnou. Kudy povedou další kroky kapely, si můžeme jen domýšlet, protože cest je vždy několik a předvídat něco dopředu se nevyplácí. MASTODON se jejich poslední krok vyplatil, nezakrněli, jen možná trochu zpohodlněli a ubrali z plynu, ale za to se nestřílí. Spokojenost vládne světem i cestou kolem slunce.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 22.8.14 20:39odpovědět

Deska je to bezva, ale po předchozím albu měla (a má) těžký úděl. U mě zatím ze stínu Huntera nevystoupila a v neustále se proměňující a překvapující diskografii Mastodon nebude mít tak silnou pozici.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky