Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Název kapely MAYD je s největší pravděpodobností zkratka My Angels Your Demons, což je rovněž název aktuální, debutní desky, ale nikdo mi to nepotvrdil a přísahat na to nechci. Kapela jako taková pochází ze Zlínska, funguje nějakých pět let a kromě zmíněné nahrávky, o níž bude dneska řeč, má na kontě ještě jedno čtyři roky staré demo. Kluci jsou čtyři, dle uvedených informací v sestavě zpěv / dvě kytary / bicí, takže chybí baskytara. Ve zvuku sice něco nekonkrétního duní, ale jestli je to basa (někde asi ano), nějaký efekt na kytaře nebo nějaké jiné udělátko, je těžko soudit. Každopádně žádná kultivovaná baskytarová linka k poslechu není, na složitosti se nehraje.

Do informací o albu do pravého sloupce vedle recenze jsem do položky žánr uvedl metal / metalcore a tak nějak to odráží moji nejistotu v tom, jaký konkrétní styl vybrat a kam kapelu zařadit. Jednoznačně to podle mě nejde, kvarteto sice riffuje po vzoru thrashmetalových pravidel, ale třeba vokálem je to spíš moderna. Možná bych to lehce přirovnal k americkému thrash metalu typu Machine Head (někdy označovanému jako neo-thrash), ale ani to podle mě nevystihuje muziku MAYD zcela přesně. Vedle toho bych byl ale nerad, kdybyste si snad na základě tohoto popisu vytvořili dojem, že MAYD hrají něco osobitého, protože nic takového se neděje. Jde spíš o takovou nejasně specifikovanou, univerzální a nevyhraněnou metalovou hmotu.

Pokud mě na téhle desce něco fakt hodně baví, je to titulní obrázek. Má nápad a klidně by mohl být titulním obrázkem některé z desek Nine Inch Nails (The Fragile 2). Se vším ostatním svádím lehký souboj v tom smyslu, že hudba se mě neustále snaží přesvědčit, že na ní něco je (stále marně), a Otynův přeřvaný zvuk z Davosu zase o tom, že takhle se to přece dneska dělá (možná ano, ale odmítám to poslouchat). V čem je problém?

Především v tom, že MAYD buďto recyklují zažitá metalová pravidla a kompozičně nevymýšlí dvakrát nic překvapivého, anebo něco vymyslet zkoušejí, a pak jim z toho vychází docela prázdné pasáže tak jako ve střední části Birth. Je to sice víc jak sedmiminutová skladba, ale bohužel nastavená něčím, co nevyniká ani kompozičními, ani hráčskými kvalitami. Všechno ostatní je obyčejný metal plný podprůměrných riffů, který má místy slušný drajv (paradoxně opět Birth, v úvodní polovině), ale i ten v jiných místech ztrácí a tak nějak se potácí sám se sebou. Navíc metal dořvaný vokálem, který nevím proč nedokážu přijmout a ztotožnit jej s hudbou. Nejde o zpěv, nejde o dobře frázovaný řev, ale spíš jen o takové nařvané sázení hesel do placu, které je vlastní spíše kapelám / vokalistům lokální úrovně.

Řečeno bez obalu, kapela na debutu především hledá sama sebe a svou vlastní tvář, zatím tedy marně. Cesta nejmenšího odporu plná jednoduchých riffů a postupů je cesta jistoty, s níž začínal kde kdo a nemá cenu z toho dělat vědu nebo vyvozovat nějaké dalekosáhlé závěry. Dnes proto pod průměrem, protože zcela upřímně víc neslyším, a to jsem se snažil. MAYD pro mě zatím představují dříče podzemí, kterých je potřeba, ale u kterých vyšší ambice neslyším.