Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Media Data - Adore

Media DataAdore

Victimer10.4.2019
Zdroj: CD digipak (004/100) // promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž
VERDIKT: Když osamocené tělo tančí stranou ostatních a vy se na něj díváte a přemýšlíte o úctě k němu. Něco se tam odehrává...

Nahrávky vydané pod slovenským labelem Aliens Production se u nás v drtivé většině ohřály formou společného článku, kde bylo situováno více recenzí dohromady a nějaké to povídání kolem s odkazy do příslušných míst. Takto byly pojaty články Aliens Echoes vol. 1, 23 a je dost možné, že pár dalších v budoucnu ještě přibude. Taky proč ne, když jsou těmto vetřelcům z dalekých galaxií u nás dveře otevřené. Dnes si ale uděláme malý úkrok stranou, zúžíme si prostor na jednu jedinou elektronicky okrajovou záležitost a necháme jí možná o něco víc místa k nadechnutí. A že se u toho posuneme o pár set kilometrů na východ, to taky nebude na škodu. Zajímavé a náladově minoritní hudbě je přece dobře všude na světě. 


Media Data, to je Denis. A Denis je mladý muž z Ruska, který se po hudební stránce umělecky realizuje v instrumentálně pocitové elektronice. Ta si jde více svojí cestou, než aby se nesla v proudu různě zaběhaných postupů a sdělení. Ano, jemná pocitovka beze slov - to bude ta dnešní a správná definice pro fanoušky hudby bez ostrých hran a kumulované energie. Ostatně, ta se dá přenést k posluchači i mnohem mírnější formou. Denisova záliba v atmosférické elektronice trvá už roku 2008 a patří do ní lehké taneční rytmy, zasmušilá nálada a kus dramatičnosti, která popohání zdánlivou uhlazenost a plochost. Abychom si pomohli příslušnými škatulkami, bylo by dobré si zmínit poměrně silný vliv neoklasické hudby, která skladby Adore nenechává ladem ve spoře osvícené místnosti, kde to jen podivně probíjí a prská. Když potom přidáme ty taneční rytmy, ambient a celé to nazveme soundtrackem tužeb, které je možno uctívat, budeme správně.

 


Adore je album, které mne nijak zvlášť nevytrhává ze zaběhlých rutin všedních pocitů a spíš jen tak pluje kolem. Jako nerušící pozadí běžných činností jsem si jej ale skutečně oblíbil. Možná má v sobě o něco víc, než jsem protentokrát schopen odhalit, ale není to ten typ muziky, který by mne mohl nadzvednout a nechat propadnout nějaké větší euforii. Je to prostě pozadí, v jehož spleti se něco děje. Není to nic zásadního, jako spíš sympatického a doprovázejícího jistý druh oddychu po těžkém dni. Adore v sobě absorbuje zvukový příběh naděje, melancholie a možných ztrát, ale nevnímám jej jako něco výrazně přecitlivělé nebo strojené. Hudba Media Data plyne, tiše i s lehkou dramatizací, ale pořád je to víc fajn společník, jako někdo, kdo vám může překopat smysly a biorytmus celkově.


Nejsem na vážkách, jsem v pohodě. Spokojený, klidný, asi i smířený. Přesně tyhle pocity ve mně hudba Media Data zanechává. Není třeba nic moc řešit, jen si trochu zalenošit a byť to není úplně uspávací hudba, dá se u ní docela dobře odpočinout a nabrat něco nové energie do dalších dní. Na víc to asi není a nejsem si tak úplně jistý, jestli je třeba hýbat Zemí, osou a rovnováhou všehobytí zrovna u tohoto typu nahrávky. Prostě klídek a trochu toho zamyšlení, abychom úplně nezakrněli. Tak si dle libosti procvičte napůl zamknutou mysl, to by pro dnešek mohlo stačit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky