Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Melvins - The Bulls & The Bees (EP)

MelvinsThe Bulls & The Bees (EP)

David5.11.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Yamaha CDX-480, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Poťouchlé, skočné i rozmázle ujeté. Mějte se na pozoru, Melvins jsou v laufu!

Rok 2012 ve znamení Melvins! Ano, při pohledu na zvesela bobtnající diskografii a sáhodlouhé rozpisy turné bandy kolem střapatého Buzze Osborna a mistra plnotučného úderu Dalea Crovera, se zcela přirozeně nabízí léty otřepané: Laik žasne, odborník se diví. Inu, počítejte se mnou… jen za posledních pár měsíců nějakých pět šest splitek, dvě EP, regulérní placka, 99 živých vystoupení, která hoši již absolvovali nebo ještě hodlají absolvovat, včetně pokusu o zápis do Guinessovy knihy rekordů za odjetí 51 koncertů v 51 státech za 51 dní.

 

Co na tom, že dle křížků na krku a počtu sezón odsloužených na rockové scéně můžeme Melviny řadit spíše mezi veterány, kterým by měly síly a kreativní nápady logicky ubývat. Hoši vždy zvysoka kašlali na chvilkové trendy, módní vlny a šli neohroženě svou vlastní cestou, sice místy extrémně klikatou, plnou výmolů a padlých stromů, ale za každých okolností sví a maximálně uvěřitelní, navíc plni energie a touhy pokořovat stále další a další zdánlivě nepřekonatelné výzvy.

Jako předzvěst velkých věcí letošních pánové zplodili počátkem roku EP The Bulls & The Bees v sestavě, která spáchala tři poslední řadovky navracející zvuk Melvins do míst, na něž nejpozději s posledními tóny alba Stoner Witch tak trochu zanevřeli, aby se na několik příštích let věnovali záležitostem, při jejichž komponování často podávalo šílenství a schizofrenie palce u nohou kříženci Godzilly a panenky Chucky. Ale ani čtyřčlenné inkarnaci Melvins experimentování s krávovinkami rozhodně není proti srsti a do svého úderného melvinoidního stoner grunge divno rocku se nebojí přimíchat sem tam poněkud klidnější, ale o to vyšinutější ingredience vyvažující ostrou chuť zdvojených bících, Buzzova nasupeného halekání, podpořeného sborovým prozpěvováním ostatních účinkujících, rozdrnčené basy a vpůli rozseknutého kytarového hoblování. The Bulls & The Bees pokračuje přesně tam, kde poslední placka The Bride Screamed Murder skončila. Pětiskladbová taškařice tedy není bůhvíjakým překvapením či explozí originality. Ovšem kvalitkou "made by Melvins" nás pánové zasypali i tentokrát. Ležérně odpíchlé epko disponuje právě oněmi zmíněnými kontrasty v podobě jednoduchých, avšak maximálně účinných, syrových a zpěvných kompozic stojících v opozici vůči táhlým, skřípavým A Really Long Wait a Friends Before Larry, které celé těleso zajímavým způsobem ozvláštňují, zklidňují a přitom působí jako hutné, kompaktní pojivo mezi zbylými třemi šmirgly.

 

Frajeřinka, nadhled a nekonečná zábava. Melvins "model březen 2012" opět nezklamali. Navíc, jako bonus pro své věrné, pánové poskytli svůj výtvor ke stažení dokonce zcela zdarma, tudíž není proč a nač déle čekat... další alba Melvins již netrpělivě buší na dveře...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky