Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Memoria - Ambivalent Ecstasy

MemoriaAmbivalent Ecstasy

Jirka D.13.9.2010
Zdroj: CD (# MRB 040)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Album je potřeba poslechnout vícekrát a nechat uzrát. Počáteční dojem přílišné dravosti a ráznosti projevu bude doplněn o zajímavé postřehy svědčící o vyzrálosti kapely a dobrých nápadech. Sežeňte, poslechněte, uslyšíte.

Zatím poslední album hranické kapely Memoria si mi dostalo k poslechu teprve nedávno, ačkoliv její vydání se datuje k roku 2008. Prakticky si jím kapela nadělila dárek k desátému roku existence, i když pravdou je, že v ní působí pouze jeden poslední zakládající člen – baskytarista Filip Chudý. Ostatní členové se přidali v průběhu a vytvořili velice sympatické uskupení tvořící hudbu na pomezí atmosférického rocku / metalu.


Přiznám se, že jsem se s hudbou Memorie doposud nesetkal; a po poslechu alba Embivalent Ecstasy docházím k názoru, že to je docela škoda a mám v tomto směru co dohánět. Psát recenzi na poslední desku kapely bez toho, aniž bych znal ty předchozí, je do jisté míry ošidné, protože znát historii událostí se vždycky hodí – v životě i v hudbě to platí stejně. Na druhou stranu mi to umožňuje jakýsi „čistý, nepodjatý“ pohled na věc, což může být zase docela fajn.


Album Embivalent Ecstasy vyšlo pod hlavičkou Redblacku a první, co mě zaujalo, byl velice zajímavě udělaný digipak, ve kterém se kotouč CD ukrývá. Vyznění grafického provedení je sice poněkud smutné až melancholické, řekl bych, ale svou jistou dávkou expresívnosti výborně komunikuje s hudebním obsahem nahrávky. Na albu je celkem deset písní dávajících dohromady téměř 43 minuty hrací doby a hned úvodní skladba Faithless Prophet vás obeznámí s tím, jaká Memoria vlastně je - bez dlouhých úvodů a předehrávek se jde rovnou na věc. Pro mě byl první silný zážitek hlasový projev celkem mladé zpěvačky Andrey, který je výrazný a dosti řízný. Je zajímavé sledovat, jak si Andrea s hlasem pohrává, dává mu různý odlesk, zabarvuje ho do různých odstínů – a všechno to vypadá, že ji to baví, nic nezní nuceně nebo nepřirozeně. Celému hudebnímu projevu jednotlivých nástrojů vévodí kytara – většinou správně řízná a ostrá, která se ale dokáže stáhnout do pozadí, je-li to potřeba. Celkem hodně prostoru dostal na desce klávestista Jan „Marty“ Friedman, který se představuje v pozici special guest. Každopádně klávesy jsou slyšet hodně a musím říct, že místy až moc. S klávesami to mám asi těžké, pokud mi nesedí přesně do té či oné hudby, skřípou mi v uších a celkový dojem se dost pokazí. Tady jsem těch mít několik málo našel (např. Shed The Old Skin) a byl jsem vždycky rád, když se zase stáhly do pozadí, kde jim jejich role sluší podstatně víc. Naopak vyzdvihnout na pomyslný piedestal si zaslouží Iva Dokoupilová a její viola, která dává desce úplně jiný rozměr a zvuk. Jako velký příznivec doomu a speciálně My Dying Bride, mi tento nástroj vyloženě lahodí, je-li použit s citem a rozvahou – výborné, krásné, skvělé.


Můj první dojem z desky byl asi takový, jako když ochutnáte právě uvařené jídlo – každou chuť cítíte zvlášť, odděleně. Chce to prostě čas – nechat je uležet a ochutnat zase zítra. Jistá syrovost a dravost v projevu kapely stejně ale zůstane, toho dojmu se zbavit nemůžu. Není ovšem na škodu věci samé, prostě je to fakt, se kterým je potřeba se smířit. Svou rázností si Embivalent Ecstasy dělá místo pod sluncem a nutno uznat, že se mu to celkem daří. Je pravda, že budete postrádat vyložené hitovky, které si budete ještě večer prozpěvovat před spaním, ale jako celek vyznívá deska velice povedeně a příznivě.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky