Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mnemocide - Feeding The Vultures

MnemocideFeeding The Vultures

Sorgh30.5.2020
Zdroj: CD (CZAR0095), promo od vydavatele
Posloucháno na: Technics SL PG 490, Dual CV 1400
VERDIKT: Hlučná mašinérie valících se lebek jen skromně lemovaná vlahou melodikou Švýcarských Alp. To jsou Mnemocide.

Tři roky - tak dlouho svět konejší jméno Mnemocide. Dva roky staré minialbum Debris, zkraje letošního roku singl a teď konečně dozrál čas k tomu, aby tahle kapela z Basileje vydala debutní album Feeding The Vultures. Řekl bych tak akorát, snad se nic neuspěchalo, ani zbytečně neprotrahovalo.

 

Feeding The Vultures  vypovídá o tom, že se chlapům splnil sen hrát hutný, úderný death metal, který se nepokouší bořit modly. Ani hudebně, ani grafickým zpracováním obalu nosiče, který je jednoduchý papírový digipack s vloženým bločkem textů. Nikdo a nic nepředstírá vyšší ambice než má a tahle upřímnost mě těší. Od prvního pohledu tak je posluchači jasné co bude následovat a může svým duševním pohledem jít nahrávce vstříc. Od druhého poslechu už standardně přeskakuji intro. Jeho sterilně chladný dojem mi nic neříká a snad jen hlas cizí ženské by někomu mohl splašit kladívko v gatích. Ale i to pochybuji, je to příliš studené. S hlavním scénářem však problém nemám.

 

Jeho čtyřicet minut plyne širokým, nekonfliktním proudem a za jeho hlavní artikl považuji despotický rytmus, který káže předepsané chování. Kytary se nepředvádí, v jejich repertoáru převládá stereotypní mašinerie, která je co se týče rytmu silná, ale bez výraznějšího nápadu. Těžko se chytit silnějšího motivu, když tu není. Divím se, že Mnemocide nějakou skladbu občas nerozbijí sólem nebo kostrbatým prstokladem. Albu by velice prospělo, kdyby popustili uzdu fantazie a urvali kytaristy ze řetězu. Nelze se potom divit, že se po čase dostaví nebetyčná nuda, kdy vám všechno zešedne do odstínu pochcané žuly. Ač to hezky šlape od samého kraje a první dojmy jsou víc než dobré, u páté, šesté skladby už o muzice nepřemýšlíte a ta se stává pouhou kulisou. Nehledám nemožné, Feeding The Vultures je hezky čitelná a pravidelná rubanice, ale v té rutině je zakopáno jádro pudla a vůbec veškerých problémů.


O jakési oživení se starají krátké mezihry nebo outra. Jednou je to skřípání tankových pásů, jindy divné zvuky na pozadí, ze kterých se ozývají hlasy a šepoty. Zprvu mě to štvalo, protože se brzdila dobře rozjetá mlátička, ale pak jsem nad tím mávnul rukou. Stejně jsem věnoval pozornost tak prvním čtyřem skladbám a pak už mi to protékalo mezi prsty. Je to škoda, skladby samy o sobě špatné nejsou, ale v tom množství, jedna za druhou, to ztrácí koule. Desce by prospěla mnohem kratší stopáž, anebo by Mnemocide museli zabrat na pestrosti tvorby. Nakonec jsem album odložil s tím, že půjde do blešáku. Bude patřit k tomu silnějšímu co nabízí, ale o stálém místě v mé domácí sbírce si může nechat jenom zdát.



Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky