Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Monolord - Your Time to Shine

MonolordYour Time to Shine

Jirka D.3.12.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm // Renkforce RF-DAB-IR1700 / Denon PMA-680R / Elac CL 72
VERDIKT: Your Time to Shine má problém vystoupit ze stínu předchozí desky, což ji sice nečiní v principu špatnou, ale současně ukazuje Monolord lehce zaseklé v rutině.

O předchozí desce No Comfort jsem psal v lednu 2020, což byly ještě zlaté předcovidové časy, a v ten moment jsem neměl nejmenší tušení, jak moc bude ten název desky příznačný pro další rok. Nebo dva. A možná tři, ale víc než čtyři snad ne. V tom mém tehdejším psaní (protože to bylo první psaní o Monolord u nás na Echoes) jsem se trochu probral historií tohoto švédského tria, provedl pár nutných přirovnání ke kapelám slavnějším a co si budeme povídat, taky starším a zasloužilejším, a taky jsem se pokusil nastínit, kam a jak se tahle grupa na své čtvrté desce posunula hudebně. Což všechno nepíšu proto, že bych se chtěl nějak chválit, ale čistě proto, abych to už nemusel opakovat a případné zájemce odkázal k dobové recenzi (ZDE).

 

Od té doby kapela vydavatelsky úplně nemlčela a v lednu letošního roku vypustila singl I’m Staying Home s naprosto zabijáckým obalem (ZDE), který ve dvanáctipalcovém provedení (jinak ani nevyšel) musí být ozdobou každé sbírky. Je sice pravda, že lisovat dvanáct palců vinylu kvůli dvěma skladbám je svým způsobem neskutečné mrhání, ale na druhou stranu chápu, že doba si žádá fetiš. Hodně fetiše. A taky jsme zrušili plastová brčka u McDonalda, takže jakýpak copak.

 

Monolord band

 

Your Time to Shine je pátou dlouhohrající deskou kapely a když se podíváte na to, v jakých formátech a provedeních vyšla, musíte jednoznačně nabýt dojmu, že u Relapse téhle kapele neskutečně věří. Čtrnáct různobarevných vinylových edic může být docela nářez i pro někoho, kdo je na tyhle nechutnosti zatížen a vlastně ani moc nechápu, proč pro konzervy mého typu nevydali aspoň pár kousků na černé klasice. Bohužel. Jinak i tenhle obal nebude patřit mezi šedý průměr, byť názory na něj se samozřejmě mohou různit a některé fanatiky ochránce zvířat může vyloženě prudit. Dobře jim tak.

 

Hudebně Monolord navazují přesně tam, kam nakročili předchozí deskou. Jde tedy o doomík zpěvný, melodický, místy možná až trochu lacině popěvkový, s hodně hluboce posazenou kytarou a lenivými bicími. Celek působí velmi odlehčeně a řekl bych skoro až pozitivně, což tak nějak hapruje s deklarovaným žánrem (doom), ale co už. Narozdíl třeba od kolegů YOB, při jejichž poslechu na vás padne všechna tíha světa, jsou aktuální Monolord příjemně písničkoví, oddechoví a ve svém hudebním jazyku nenásilní. Album z tohoto pohledu plyne vyloženě snadno a až na pár míst, v nichž se vaří z úplné vody (například střední pasáž To Each Their Own), rozhodně neurazí.

 

Pro vyváženost argumentace je ovšem třeba si přiznat jednoznačný fakt, že v porovnání s předchozí deskou No Comfort je novinka spíše jejím slabším odvarem. Nápady na ní nejsou tak dobré, melodické linky tak chytlavé, skladby nedokáží tak strhnout, jak se jim to dařilo téměř před dvěma roky. Svým způsobem dokážu pochopit, že minulé album zabodovalo, a že se kapela snaží nabídnout jeho pokračování. Může být, byť sám raději přísahám na věci starší (Rust a svým způsobem i Vænir) a příklon téhle písničkové formě beru s lehkou rezervou. Bez ohledu na mé osobní priority je ale nová deska mnohem víc rutinní a statusová, což kapele (a vydavateli) možná zajistí pěkné prodeje, ale ke cti příliš nepřidá. Jako alternativa pro fanoušky starých Black Sabbath a obrovské hromady podobných pokračovatelů je ale docela v pohodě.  

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Corvus / 3.12.21 7:41odpovědět

Aspiranta na nejohyzdnější obal roku 2021 bychom měli.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky