Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tahle letitá cháska už něco pamatuje a patří k ikonám amerického, potažmo floridského death metalu. Z původní sestavy, která natočila debutní album Imperial Doom (naše recenze tady), v kapele zůstal už jen bubeník Lee Harrison, který logo kapely přijal zcela za své. Během let hudebního zrání docházelo k mnoha personálním změnám, které k životu patří, ale hlavní je, že Monstrosity stále žijí. Letos vydali své šesté, skoro hodinové album The Passage Of Existence. Dlouhých dvanáct let po posledním albu...

Fanoušci trylkujících onanií by měli zpozornět, protože tohle bude něco pro ně. Jestli z desky něco silně vyčnívá, tak jsou to kytarová sóla. V jejich serpentinách se dá celkem snadno ztratit hlava, proto je dobré si uvědomit, že nejde o srdce desky. To se nachází v přístupném a přátelském death metalu, který je otevřený všem. Kapela sice nese monstrózní jméno, ale hudba v jejich podání je příjemná, logická a poslechově přátelská, na rozdíl od některých vskutku animálních záležitostí.  Monstrosity sází na jistý a pevný krok, na hudební dálnici se drží blíže středu, aby se pod jejich tíhou neutrhla krajnice, a tak v jejich hudbě můžeme najít hromadu známých prvků. Neohromí nás zlomové nápady, ale člověk se může spolehnout na kvalitní, zvukově čitelný zážitek.Je to takový death metal pro většinu, který neurazí a nabídne své atributy ve vyváženém poměru. Nic extrémního ani neuchopitelného.

Pravidelný rytmus, ze kterého vystupuje bicí staccato, je stabilita, na které jsou postaveny motivy plné melodiky a kytarových fines. Nejde o pomalé, atmosférické vyhrávky, kapela nás těžkou nohou drží u podlahy a hudba se mění v rychlém tempu. Kytary svým zvukem na několika místech připomenou nějaké vyuzené těleso se zmalovanou držkou, přitom Monstrosity s blackem nemají zhola nic společného. Ukazuje se, že i death lze zahrát výš a rychleji a přitom dbát na důrazný spodek.

Čím víc album poslouchám, tím víc mě fascinuje to množství zhudebnělých nápadů. Je to tím zajímavější, že nejde o žádný progres, ale v podstatě široce dostupný matroš. Monstrosity jej dokázali tak šikovně poskládat, že ani hodinový poslech nezavání nudou a kytarové trylky mě díky určité skromnosti navýsost baví. Výtku nemám ani k podstatě monotónnímu growlingu Mikea Hrubovcaka. Jeho jednoduchost příjemně koresponduje s bohatou hudební masáží.

Monstrosity předvedli návrat hodný jejich jména. Je monstrózní. The Passage Of Existence je taková jízda, že nepotřebuje obhajobu. Podává důkaz o vyzrání kapely, která se nepřeceňuje a přišla se správnou nahrávkou v pravý čas.